Bylo pondělí 18. září 1939. V lese u dolu Barbora v Karviné bylo popraveno jednotkou SS dvanáct mužů, hlásících se k polské národnosti. Jejich těla byla zakopána do předem připravené jámy. Na den přesně po osmdesáti letech proto v těchto místech, které dnes připomíná pomník, proběhl pietní akt.
„Myslím si, že tuto paměť o lidech, kteří byli prvními obětmi nacistického teroru na území města Karviné je důležité si stále připomínat a pamatovat,“ řekl náměstek primátora Karviné Andrzej Bizoń.
Pietního aktu se zúčastnil také devadesátiletý pan Ryszard Kozieł, jehož otec byl v prvních dnech okupace zatčen a spolu s dalšími vězni musel vykopat v osudný den brzo ráno metr hlubokou jámu 4 x 4 metry.
„Nesměli se na tu popravu dívat. Když přivezli těch dvanáct mužů, tak esesáci začali střílet. Až je všechny zastřelili, pak je zavolali a oni museli jámu zasypat,“ zavzpomínal na vyprávění svého otce Ryszard Kozieł.
Po válce byly 1. října 1945 ostatky popravených mužů exhumovány a uloženy na hřbitově v Prostřední Suché. V červnu roku 1951 pak byla v místě tohoto zločinu postavena mohyla ve tvaru kaple a do ní zasazena deska se jmény zavražděných mužů.
