Lékař Peter Danko pracuje na interní JIP vyčleněné pro pacienty s potvrzeným koronavirem nebo s podezřením na nákazu. "Nebudu nic zastírat, někdy to je opravdu náročné. V minulém týdnu jsme zažili noční dvanáctihodinovou směnu, kdy nám v průběhu dne přivezli čtyři pacienty ve vážném stavu. Bylo nutné je postupně přijmout, zajistit jejich stav, některé připojit na dýchací přístroje, udělat pro jejich zdraví maximum. Tu noc jsem byl spolu s ostatním personálem v ochranném obleku přes šest hodin. Celou dobu bez možnosti se napít, najíst nebo si odskočit. Máte na sobě vrstvy, na které nejste zvyklí, je Vám horko, nemůžete si otřít pot... Máte omezený pohyb, přes masku hůř vidíte, protože se zamlžuje, prostě jako v nějakém skafandru. A při tom musíte dělat všechny nutné úkony. Někdy máte pocit, že se nemůžete nadechnout. Před očima se začnou dělat mžitky, že si musíte aspoň na chvíli sednout. Na prvním místě musí být bezpečí, je to opravdu pořádný nápor. Ale dá se to zvládnout. Naštěstí mám kondičku, chodím často běhat a běh mi vlastně pomáhá si i po práci odpočinout. Když přijdu domů, je pro mě největší odměna dát si kávu na terase, zhluboka dýchat a pak si dát pár kilometrů. Není nad to pročistit si pořádně hlavu," řekl lékař Peter Danko.
Zdravotní sestřička Romana Pazdziorová už 5. týden odebírá vzorky při testování na koronavirus. Počet odběrů spočítaný nemá, ale odhaduje ho na šest stovek. Stejně jako ostatní je v pořádném fyzickém i psychickém zápřahu. "Jedeme na maximum. Nebojíme se, strach totiž všechno zhoršuje, a tak ho prostě do hlavy nesmíme pustit. Poslední týdny jsou náročné i fyzicky. Všechny nás hrozně bolí nohy. Celý den stojíme, ale hlavně musíme být v gumákách. Jsou dost těžké a taky nám jsou i o dvě-tři čísla větší. Večer mívám nohy jako ze železa. Někdy se divím, kolik mám i po padesátce síly. Hodně nám v práci pomáhá humor. Jak máme ty mundůry často velké, vypadáme dost neforemně. Začaly jsme si s kolegyňkama říkat Kelišová, Konopníková a Škopková ze Slunce, seno. Jestli mi něco tato epidemie přinesla, tak jsou to právě sestřičky, se kterýma jsme se sešly při odběrech. Jsme každá z jiného oddělení, takže bychom se jinak nepotkaly. Skvěle jsme si sedly a slíbily jsme si, že až se všechno uklidní, zajdeme společně na večeři," řekla sestřička Romana.
Oba se shodují v tom, že je třeba vydržet a nic nepodceňovat. "Lidi, vydržte. Často slyším, že nechcete jen přežívat, ale normálně žít. Někdy se to ale nemusí vyplatit. Zrovna nedávno jsem ošetřoval starší paní, která se nakazila při návštěvě u své dcery, která neměla žádné příznaky. Buďte, prosím, trpěliví a vydržte. Zdraví máme jenom jedno," vzkázal lékař Peter. Jeho slova jednoznačně potvrzuje i sestřička Romana.
Moravskoslezský kraj zveřejňuje příběhy lidí, kteří stojí v boji s koronavirem v první linii. Touto formou tak chce jejich práci přiblížit lidem a úplně všem veřejně poděkovat za jejich péči, obětavost a nasazení.