Jan Kempa, sportovec, trenér: “Vzniklo to na popud mých klientů. Protože stále slyším od svých klientů, že nemůžou, není čas a podobně a pak vidím tady, že jsou lidi, kteří opravdu chtějí, ale nemůžu. Hlavně klientům jsem chtěl dokázat, že prostě, když chceš, jde všecko. Z toho důvodu jsem se rozhodl, že půjdu tuhle akci a hlavně, abych díky té akci přispěl na podporu těm, co opravdu chtějí. Aby si uvědomili všichni, že prostě ty možnosti mají, ale jenom je nevyužívají. Jde o to, že ten projekt Makám srdcem trvá celý měsíc, celý květen. Hned 1. května to bylo 226 km na kolečkových běžkách, které už jsem ujel. A potom to bylo 15. května, to byl klasický Ironman, což je 4 km plavání, 180 km na kole a 42 běh. To dělá v součtu taky 226 km. A teď mě čeká poslední výzva přeběhnout Beskydskou sedmičku tam a zpátky, což bude dělat taky 226 km, ještě nějaké kilometry navíc se tam musí naběhat.”
Sbírku mohou podpořit také všichni ostatní. Buď přímo penězi na stránkách projektu nebo mohou aktivně zdolávat další kilometry, které sponzor promění v peníze. Ty pak budou použity na odborné školení trenérů hendikepovaných sportovců.
Stanislava Panáková, trenérka: “Je to jiné od prvopočátku trénování. Ten trénink musí být samozřejmě individuální, je to namáhavější, musíte si zjistit diagnózu toho člověka, nebo dětí. Jestli jsou to děti s vrozenou vadou, nebo dospělí po úraze či nehodě. Každý trenér má nějakou nějakou minulost, nějak pracuje s klienty, ať už je to běžná populace žen, mužů, aktivních sportovců, nebo jiných a my jsme vlastně je od roku 2017 přišli s neziskovkou Colliery srdcem, kde jsme měli prvního člena. Byl to Pavlík, který měl dětskou mozkovou obrnu a zjistili jsme, že ta služba chybí v republice i celosvětově.”
Stanislav Kupčík, předseda spolku Colliery srdcem: “Colliery srdcem je neziskový spolek, který funguje pod Colliery CrossFit Ostrava od roku 2017. Založili jsme ho vlastně na základě toho, že tady cvičil jeden hendikepovaný a líbila se nám ta myšlenka toho, že vlastně ti lidé, co tady cvičili ho velmi přijali a chtěli jsme to umožnit i dalším handicapovaným. No a po roce už tady trénovalo pět hendikepovaných a teď už 35 handicapovaných, což je velký úspěch. My se zaměřujeme hlavně na trénování běžné handicapované populace, ne na nějaké vrcholové sportovce, na paralympioniky.
Podpora trénování hendikepovaných lidí by se měla časem rozšířit i do dalších měst.”
