Paní Matyášová se v životě musela potýkat s mnoha těžkými problémy. Po těžkém úrazu přišla již v 18 letech o nohy, musela měnit profesi i bydliště. To vše překonala také díky rodině.
Jaroslav Slezák, synovec: „Pocházíme z Hlinska pod Hostýnem, no a potom nastalo takové stěhování po válce, do Zubří, do Lužné u Vsetína, měli takovou stěhovavou povahu. No a potom po válce se nastěhovali tady do Slezska, no a tady většinu života a tady se i zakotvilo, celá ta naše rodina. Je skutečně obdivuhodné, že takový člověk po takovém neštěstí, co se jí stalo, se dovede přeorientovat. Ona se učila kadeřnicí a přeorientovala se na švadlenu a ne všlijakou švadlenu. To byly její zájmy. Já so vzpomínám doteďka jako mladý kluk, měla zrcadlovku německou, Focaflex, ona fotila, nejen, že fotila, ale vyvolávala si sama. Veškeré ty fotky co máme, tak to jsou historické fotky a ne jenom pro rodinu. Bylo první, která tady ve vesnici měla satelit. Po německy samozřejmě, ale ona německy trošku uměla, učila se v šedesáti letech. Je to obdivuhodné, to nám může být vzorem. Když si člověk představí, co se jí stalo a když si představím, jak bych se já nebo mnozí zachovali s takovým handikepem, tak tvořivě žila. No ona, přejeli jí nohy v 18 letech jak se učila, jednu nad kolenem a jednu pod kolenem. Obrovský handikep, se kterým se vyrovnala.“
Hana Grodová, ředitelka Domova pro seniory Vítkov: „Jsme moc rádi, že ji tady máme a rádi jsme jí připravili tady tu oslavu, protože víme, že jí to udělá velkou radost.“
I přesto, že vlastní děti nemohla mít, může se dodnes těšit z lásky celé rodiny, neteří, synovců a jejich partnerů.
Marie Dešková, neteř: „Je pořád nejlepší za všech, koho znám. Ona neměla svoje děti, ale má nás všechny ráda jako bychom byli její.“
Zdeňka Šípová, manželka synovce: „Takže bydlela v Deštném, před domovem, pak měla slabou mrtvici a moje tchyně, to byla sestra její, tak jsme si ji vzali domů do Mladecka a bydlela u nás od roku 2006, doteď jsme se o ní starali.“
Radka Konečná, vedoucí domova se zváštním režimem: „Ráda si povídá o rodině, ta je pro ní ze všeho nejdůležitější, tráví čas buď s pracovníky, povídá si o lecčem, o svém životě, co ráda dělala, o svých koníčcích.“
Péči celé rodiny vysoce ocenili také zástupci města a MS kraje.
Jiří Navrátil (KDU-ČSL), náměstek hejtmana MS kraje: „Je mi ctí, že jako náměstek hejtmana MS kraje pro oblast sociální mohu chodit po klientech našich zařízení a gratulovat jim k věku sto a více let. Co mě napadá hned jako napoprvé: Je to krásný věk. Ta historie, kterou ten člověk prožil, je obrovská. V podstatě to, co já jsem se učil ve škole jako historické věci, oni je prožili. U paní Boženky musím poděkovat hlavně rodině. Protože řekněme si, že do našeho zařízení pobytového se dostala až před půl rokem. A do svých 101 a půl let se o ni starala rodina doma. A nebyla to přímá rodina. Byl to synovec se svojí manželkou, ale cxelá rodina za ní i docházela. A za to jim opravdu patří poděkování, protože pobytové zařízení má být to poslední, které klientům nabízíme. Děkuji jim za to.“
Pavel Smolka (nez.), starosta Vítkova: „Prostě člověka to naplní, když vidí takového seniora, takového oslavence v dobrém zdravotním stavu.“
Společně s předškoláky přejeme i my babičce Matyášové pevné zdraví a životní vitalitu do dalších let.
