Radim Špaček, vedoucí lékař ECMO programu: "Pan Palla byl na naše oddělení přeložen až z vyškovské nemocnice, z důvodu absolutního nedostatku ECMO přístrojů v tamějším okolí. Pamatuji si, že k nám přijel po dvouhodinové cestě v kritickém stavu s těžkou poruchou okysličení krve. Pan Palla byl na ECMO pro špatný stav napojen bezprostředně po přijetí. Bez jeho zavedení by pravděpodobně přežití onemocnění nebylo možné. Po stabilizaci napojením ECMO podpory u pacienta dále pokračovala komplexní léčba covid onemocnění, včetně umělé plicní ventilace a umělého spánku. Léčba se nijak nelišila od ostatních pacientů s covid-19. V průběhu hospitalizace jsme dále byli nuceni průběžně bojovat s opakovanou infekcí různých orgánů, což se nám naštěstí povedlo dobře zvládnout díky trpělivost, profesionalitě a zkušenosti ošetřujícího personálu. Pana Pallu jsme z přístrojů odpojili po dlouhých 44 dnech."
Poté co lékaři propustili pana Pallu do domácí péče, začal pro něj uzdravovací maraton. Trvalo to více než 10 měsíců, než se pan Palla začlenil zpátky do běžného života. Přesto i dnes, po více než roce, u něj přetrvávají zdravotní obtíže a do společnosti se vydává méně, než byl zvyklý kvůli obavám z opětovného nakažení.
Jan Palla, vyléčený pacient: "Celý můj uzdravovací proces byl velmi pozvolný, nešlo to hned, jak bych si přál. Nejdříve jsem byl zavřený pořád doma, až v létě, kdy se uvolnila epidemiologická situace a covid se na chvíli „schoval“, tak jsem začal chodit i mezi lidi a mé kamarády. Jsem členem Sokola, takže hřiště mám moc rád. S kamarády hrajeme klasický i stolní tenis. Jakmile jsem udržel kolo a byl si jistý svou stabilitou, vyrazil jsem na projížďky po okolí. Přes léto jsem jezdil téměř denně. V létě jsem byl s rodinou na mé oblíbené Šumavě, kam každým rokem jezdíme na místní cyklostezky."
Zpět do práce nastoupil pan Palla po 10 měsících.
Jan Palla, vyléčený pacient: "Ruce a nohy, které mě doteď bolí, by možná ještě chvíli byly doma. Měl jsem strach, ať to zvládnu, práce je fyzicky náročná, protože pracuji u údržby silnic a dálnic, ale máme dobrý kolektiv, který mě podporuje. Nikdy jsem nemarodil, takže doba, kterou jsem doma strávil, byla nekonečná a nemohl jsem to už vydržet."
Tomu všemu předcházela dlouhá a náročná léčba, která není stále u konce. Jan Palla měl z počátku částečně ochrnuté svalstvo a musel se znovu učit mluvit, jíst a stát na nohou. Po odpojení od ECMO přístroje ušel pan Palla kus cesty.
Jan Palla, vyléčený pacient: "Po propuštění do domácí péče jsem rehabilitoval převážně doma, potřeboval jsem posílit pohybový aparát, přijímal jsem hodně bílkovin v potravě, abych si znovu vytvořil svoji svalovou hmotu. Taky jsem užíval spoustu vitamínů a minerálů a to nejen ve stravě. Snažil jsem se trénovat i poškozené plíce různými dechovými cvičeními. Vše jsem konzultoval s lékaři a s rehabilitací. Trénoval jsem i mluvení, protože mi všechno ochablo. Postupně jsem začal chodit na procházky a přidával jsem zátěž. Léčbu v lázních jsem vynechal z obavy, abych opět nechytl nějaké infekty, takže jsem všechno zvládl doma za podpory manželky a rodiny. Dokonce jsem trénoval i jemnou motoriku různými domácími pracemi. Musel jsem na sobě hodně pracovat, ale mám okolo sebe hnací motor, a tím je má skvělá rodina."
Radim Špaček, vedoucí lékař ECMO programu: "Návrat pana Pally do běžného života byl pro nás extrémně pozitivní informací. Dodnes nás zásobuje fotkami jak z pracovních, tak mimopracovních a především sportovních aktivit, což nás motivuje a dává naší práci jistě smysl. Na případu pana Pally jsem si uvědomil, jak může i náhoda ovlivnit lidský život. Kdyby kolegové z Vyškova zavolali o pár dní později, mohlo se stát, že by už volný ECMO přístroj nebyl ani u nás."
Veronika, dcera vyléčeného pacienta: "Tehdy to byly ty nejhorší chvíle našich životů. Tatínek nebyl s námi na Vánoce, dokonce „prospal“ i své lednové narozeniny. Den po jeho narozeninách ho odpojili od ECMA a začal jeho nový život, jak říká taťka, od té doby bude slavit narozeniny dva dny po sobě. Těšíme se, že letos oslavíme vánoční svátky v klidu, ve zdraví a všichni pohromadě."
Jan Palla, vyléčený pacient: "Všechno zlé je snad už za námi. A moc mě těší, že si mohu opět užívat života. Mám za sebou pěknou dovolenou, setkávám se s nejbližšími přáteli, po nástupu do práce jsem si užil sportovní hry, které nachystali moji kolegové. Ve volném čase stavím se zetěm dílnu a manželce jsem udělal novou koupelnu. To byl super způsob, jak trénovat motoriku v rukou. Dokonce jsme dělali doma se synem i zabíjačku. Občas nevím, kam dříve skočit. Často hlídám čtyři vnoučata, mám dvě vnučky a dva vnuky."
Života si vždy vážil a teď si ho váží stejně tak. Přestože nerad na toto období vzpomíná, zůstala mu připomínka v podobě bolesti nohou a rukou.
Jan Palla, vyléčený pacient: "Nyní konečně dělám vše, co jsem dělal i před mým nakažením. Jen obavy o zdraví mé rodiny a strach ze znovu nakažení zůstávají. Není totiž nic horšího, než když se dusíte a nikdo vám nemůže pomoci. Každopádně se už moc těším na Vánoce, protože ty loňské jsem strávil na ARO oddělení v Nemocnici AGEL Třinec-Podlesí. Dárky jsem tehdy dostal se zpožděním. ECMO tým mi zachránil život, a tímto jim opět všem ze srdce děkuji a posílám přání ke klidným a hlavně zdravým Vánocům. Zdraví přeji všem lidem, jelikož to je to nejcennější co máme."
