Členské státy musí předložit své finální plány pro naplnění cílů snížení emisí skleníkových plynů do června 2024. Zatím Komise obdržela pouze 21 z nich, a to za účelem detailnější analýzy.
Podle slov evropského komisaře Wopke Hoekstra je jasné, že EU potřebuje "silnější závazky v konečných plánech" především v sektorech zemědělství, vytápění a silniční dopravě. V těchto sektorech, nazývaných též jako sektory společného úsilí, které spolu vyprodukují kolem 57 % emisí veškerých skleníkových plynů v EU, dojde podle vyjádření k nejméně uspokojivému snížení oproti předpokládanému stavu.
Hrozí, že cíl 40% snížení emisí v těchto sektorech se nepodaří splnit až o 6,2 procentního bodu. Dalším cílem, který nemá zrovna růžovou budoucnost, je podíl výroby obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě, který může v roce 2030 představovat pouhých 38, 5 % oproti původním 42,5 %.
Nejhorší výsledek však vykazuje prognóza plnění cílů energetické účinnosti, kde komise předpokládá 5,8 % zlepšení, což je v porovnání s původním cílem 11,7 % bezmála poloviční hodnota.
Naděje byly kladeny i do zachytávání uhlíku pomocí ekosystémů jako jsou lesy či rašeliniště. Ty však nedokážou splnit původní cíl zachycení 310 milionů tun ekvivalentu CO2 asi o 50 tun.
Záminkou zpoždění jsou často překážky spojené s národními politikami. Bulharsko, Lotyšsko a Polsko nedodrželi finální termín zaslání draftu k revizi do 14. 12. 2023. Podle některých se právě tyto země zdráhají zbavit fosilních paliv.
V Maďarsku se zase odklon od uhlí posouvá na rok 2029, což je o dva roky později než se původně deklarovalo, zatímco Slovensko v této problematice zůstává nerozhodné.
Problémem však není jenom zákaz využívání uhlí a pomalý odklon od fosilních paliv. Většina zemí v rámci tohoto regionu nedisponuje konkrétními plány na přechod k nízkouhlíkové energetice.
Od publikování svých prvních environmentálních cílů v roce 1973 Evropská unie pravidelně monitoruje implementaci a úspěšnost daných politik. Klimatické cíle pro rok 2020 se podařilo naplnit úspěšně, nicméně panuje všeobecná shoda, že ekonomická krize v roce 2008 a následky pandemie COVID-19 byly výraznými proměnnými, které dopomohly k jejich naplnění.
Zástupci Evropského účetního dvora však varují, že političtí představitelné by se neměli spoléhat na externí faktory. Namísto toho by měli aktivně vytvářet politiky, které budou reflektovat skutečný stav a budou se soustředit na ty nejrelevantnější výzvy, jako je například nastavení přísnějších cílů v sektorech zemědělství, vytápění a silniční dopravě.
