U pacienta došlo k selhání základních životních funkcí a jeho kritický stav
se záchranářům i přes to, že dělali vše co mohli, nedařilo zvrátit. Zachránil ho rychlý převoz do ECMO centra Fakultní nemocnice Ostrava, kde byl napojen na mimotělní oběh.
Marcel Kosa, zachráněný pacient: “Podruhé jsem se narodil. Nebýt těch záchranářů, že tam byli včas a tady těch přístrojů, tady těch doktorů, kteří tady jsou, tak bych se s vámi nebavil, nemůžu řídit auto ještě dva měsíce, to mě rozčiluje.”
Filip Burša, vedoucí lékař ECMO centra FNO: “V našem centru ECMO máme 75 případů za rok, z čehož asi těch 25 pacientů jsou pacienti s ECPR, to znamená kde se ECMO využije, protože konvenční resuscitační postupy nevedly k obnově srdeční činnosti. Z té skupiny přesně vybraných pacientů, kteří by téměř nade vší pochybností zemřeli, jsme schopni 30 procent těch pacientů vrátit do denního života.”
Největší šanci vrátit se do normálního života mají pacienti, kteří se do ECMO centra dostanou do jedné hodiny.
Jan Staněk, záchranář, ZZS MSK: “Jde o to, aby to byla spatřená zástava a aby ten pacient byl masírován laiky, protože my tam nebudeme dřív než za 5 minut jako záchranná služba. Po 5 minutách vám začnou nevratně odumírat mozkové buňky.”
Roman Gřegoř, ředitel ZZS MSK: “Pokud pak na místě provádíme veškeré naše standardní postupy, zhruba do těch 9, 10 minut, člověk který nereaguje a to srdce se mu nerozběhne, tak ho telefonicky kolegům nabízíme a všechno je podřízeno tomu, abychom ho zhruba do té jedné hodiny dovezli.”
Takzvaný řetězec přežití, tak zafungoval po všech stránkách.
