Obyvatelé Domova důchodců v Čeladné jsme ještě před začátkem inscenace vyzkoušeli z toho, co vlastně o petru Bezručovi ví.
Anketa, obyvatelé domova důchodců: 1. "Pochází z Opavy. Já jsem taky kousek od Opavy. Potom tam objevil Maryčku Magdonovou. To jsme museli umět ve škole, jak když bičem mrská." 2. "Byl tady v Hamrech, tam je i ta Maryčka Magdonová."
Píše se rok 1891. Vladimír Vašek, známý jako literát Petr Bezruč, pracuje na místecké poště.
Jiří Figura, "Petr Bezruč": "Je to takové jedno dopoledne, kdy přijímám klienty a bavím se s nimi a zrovna jsou to lidé velmi zajímaví pro tento region."
Mezi nimi je i Doda Bezručová, spisovatelova nešťastná láska.
Jiří Figura, "Petr Bezruč": "Vlas černý padl k pasu a sladkým hlasem hovořila ke mně. Vy dobrého jste srdce a s Vámi bude šťastná každá žena. A krátký, plachý pohled, jenž více děl, než její sladká slova, jež řekla sladkým tónem, jak mluví se v mé vlasti u Těšína, šel s její řečí."
Ve hře nechybí ani Maryčka Sagonová. Další žena, do které byl Vladimír Vašek zamilovaný.
Dajana Zápalková, "Maryčka Sagonová": "Právě přicházím na poštu v Místku, abych zaplatila peníze za pivo, které nám dovezli do hospody, protože vlastníme s manželem hospodu. Manžel zrovna není moc schopný, protože se trošičku opil, takže jdu já a velice ráda si s panem Vaškem povykládám, protože je to člověk vzdělaný, znám jeho básně, které momentálně vycházejí i v novinách."
Celá inscenace trvala asi 25 minut. Scénář k ní napsal Miloslav Oliva, který je předsedou literárního klubu Petra Bezruče. Ten funguje od 97 roku a má kolem třiceti členů.
Miroslav Oliva, autor scénáře: "My jsme si říkali, že ta hra bude na lidi působit zajímavěji než literární čtení. A navíc poznají Vaška, když mu bylo 24 let. To každý nepozná."
Herci z klubu Petra Bezruče už s inscenací vystoupili v několika domovech důchodců a uvažují dokonce o tom, že začnou hrát pro děti ze základních škol.
