Meteorologické předpovědi těsně před startem slibovaly náročnou první etapu. Dva meteorologické týmy, se kterými Milan spolupracuje, byly schopny s určitostí předpovědět počasí jen pro první 3 dny. Dále byla situace nejasná, vývoj byl nepredikovatelný.
Již první tři dny závodu v Biskajském zálivu byly velmi náročné. Vítr jen velmi slabý, místy bezvětří. To je pro závodníky velmi vyčerpávající, spánek je v podstatě vyloučen. Milan se držel výborně a bojoval o přední příčky. Pak přišel mys Finisterre. Náročná oblast, kde vítr a vlny dokážou připravit nečekané překážky. Zde se Milan dostal do větrné kapsy s nepříjemnými vlnami a uvízl na místě. Bezvětří trvalo celou noc a Milan ztrácel jedno místo za druhým.
Když se vítr znovu dostavil, Milan začal opět stahovat soupeře a probojoval se na dosah čela závodu. Po dvě noci byl nejrychlejší z celého startovního pole.
Pak se vše otočilo. V sílící bouři, kdy Milan plul se dvěma refy na kosatce a třemi na hlavní plachtě ve větru o rychlosti 40 uzlů a ve vysokých vlnách, přišla rána a kosatka se v horní části rozlétla na dva kusy. Nenahraditelná ztráta, protože nadále bylo nutné pokračovat na stoupačku. Místo kosatky Milan vytáhl malou kosatku bouřkovou, která však klasickou plachtu nedokáže nahradit. Začal na soupeře ztrácet.
Stále se měnící předpověď počasí napovídala tomu, že by se mohla otevřít západní varianta trasy, v severozápadním větru na zadní straně tlakové níže. Milan zamířil na západ s genakerem místo kosatky. Znamenalo to velmi ostrý kurz 80°, ale jediný možný s plachtami, které měl Milan k dispozici. Vítr přitom znovu sílil až na 28 uzlů. Na rozbouřeném moři se Milan obával, že stěžeň nápor nevydrží, ale neměl jinou možnost.
Předpověď nevydržela. Tlaková níže zamířila na severozápad a Milanova cesta se uzavřela. Bylo nutné se znovu stočit na východ a stoupat. Bez kosatky. Ztráta na čelo závodu začala znovu narůstat. Milan se pokoušel opravit kosatku, ale 4 dny stále pršelo a palubu zalévaly ohromné vlny. Plachtu nebylo možné vysušit, aby se ji podařilo zalepit. Oprava nedržela. Dva dny před cílem se navíc projevila závada na regulátoru dobíjení akumulátorů a Milan se ocitl téměř bez proudu. Posledních 48 hodin nemohl opustit kormidlo.
Přesto se nevzdával. Bojoval a plul nejrychleji z celého startovního pole. Stahoval znovu své soupeře. Ztráta však již byla příliš veliká. Z 28. místa se Milanovi podařilo probojovat na 23. pozici, na více již nebyl čas. Na vítězného Seba Rogues ztratil 16 hodin.
Po dojezdu do cíle Milan řekl: „Závod byl brutální, nejtěžší, jaký jsem dosud jel. Nejprve vyčerpávající bezvětří, pak dvojice bouřlivých tlakových níží. 4 dny jsem byl na palubě zaplavován deštěm nebo vlnami. S roztrženou kosatkou jsem již neměl mnoho možností na výběr."
Milanova slova potvrdil i vítězný Seb Rogues: "Je to moje největší vítězství, protože šlo o nejnáročnější závod, jaký jsem kdy jel."