Oslík Karlík poprvé přichází splnit svůj nový úkol. V Denním stacionáři Domovinka zpestřil dopoledne několika seniorům. U některých probudil staré vzpomínky, jiní reagovali s humorem.
“Mě se líbí, já jsem byla u babičky vychovávána a tam jsme měli koně,” reagovala jedna z klientek Domovinky. “Už jsem na svého kamaráda čekal dlouho,” přidal se s úsměvem starší muž. “Takové krásné zvířátko,” hladila oslíka další žena.
Oslikoterapie je projektem zdejšího venkovského statku Bludička. Provozovatelka se inspirovala v Anglii a ve Francii, kde běžně do domovů seniorů chodí oslíci i velcí koně.
“Je to nový program pro seniory, který bychom rádi zavedli do organizací, kde žijí senioři, kteří mají problém se dostat do vnějšího světa, třeba ze zdravotních důvodů nebo vlivem vysokého věku,” uvedla Gabriela Žitníková, Občanské sdružení Bludička.
Právě takoví lidé docházejí do ambulantního zařízení Domovinka. Setkají se tu se svými vrstevníky, mohou si zahrát hry a trénovat paměť. Tentokrát si mohli jemnou motoriku vyzkoušet přímo na oslíkovi.
“Každá aktivita vede ke zlepšení stavu seniorů, zlepšuje se jejich paměť, zlepšují se jejich další schopnosti a vlastnosti,” podotkla Alice Hynčicová, vedoucí organizace ProSenior, Nový Jičín.
Na svou roli parťáka k seniorům se 12 let starý oslík připravoval na statku Bludička téměř celý svůj život.
“Díky tomu, že pracujeme s handicapovanými, tak si zvykal na vozíky, na dotyky, na výkřiky, na různé nečekané situace, kdy handicapovaní lidé prostě projevují emoce jinak než zdraví. Velká příprava pak probíhala v rámci živých betlémů, kde oslík Kája jako jediný zástupce koňovitých vycházel ze stáje Bludička do cizího prostředí, kde byl i celý den. A třetí intenzivní příprava probíhala na Bludičce v pokoji mého dědečka, který před deseti lety zemřel, a ten pokoj zůstal zařízený tak, jak dědeček odešel,” popsala postupný nácvik zvířete Gabriela Žitníková.
Aby se oslík mohl vydat na návštěvu do interiérů budov, potřeboval i speciální obutí. Jednak z hygienických důvodů a také proto, aby mu podlahy neklouzaly. Na kopytech měl na míru vyrobené kožené návleky. V těch vstoupil i do pokojů odlehčovací služby Pohoda, kde si jej mohli pohladit i lidé na lůžku.
“Moje představa je zacházet nejen k seniorům, ale i k těžce handicapovaným a třeba i k dětem, které mají sen, jako všechny děti, mít doma zvířátko, ale z hlediska imunity nemůžou mít. Tak třeba na narozeniny bychom rádi, pokud by si to nějaké dítě bude přát, k němu domů zašli,” dodala provozovatelka stáje Bludička.
