Dobrovolní hasiči, myslivci, Klub přátel Žiliny a v neposlední řadě místní osadní výbor - tyto skupiny lidí se v Žilině mohou bez komplikací scházet za příznivého počasí, víceméně na jaře a v létě, venku pod přístřeškem. Když je zima, nebylo kde schůzky organizovat. Od počátku tohoto září už je ale vše jinak - v této místní části Nového Jičína byl otevřen spolkový dům.
Jaroslav Perútka (KDU-ČSL), předseda osadního výboru v Žilině: “Po celou dobu, kdy jsem v osadním výboru a jsem předsedou osadního výboru, což je 12 let, jsem pociťoval nedostatek setkávání s lidmi v zimě. V zimě se nemáme kde scházet, neměli jsme kde uskutečňovat záměry našich spolků. Takže 12 let trvalo, než se našel vhodný objekt, než došlo k politické shodě a našly se peníze. Díky tomu všemu jsem získali ten náš žilinský spolkový dům.”
Stanislav Kopecký (ANO), starosta Nového Jičína: “V těch ostatních místních částech, jako je Loučka, Bludovice, Straník, Kojetín, tam to zázemí ty osadní výbory, ale i ty zapsané spolky mají. Doposud Žilina tu spolkovou činnost mohla vést jen v tom zastřešeném přístřešku, takže nějakým způsobem fungoval ten letní provoz. Dnes mohou fungovat celoročně.”
První aktivity zde začnou vyvíjet hned v září malí hasiči. Budou se připravovat na závod, který se koná v říjnu.
Jaroslav Perútka (KDU-ČSL), předseda osadního výboru v Žilině: “Už máme nějaké domluvy, že tu budeme i v zimě pořádat obdoby sousedských snídaní. Protože pro ty starší lidi, hlavně pro ty osamocené, je zima dlouhá, a jsou rádi za každou schůzku, za každé setkání a nám to dělá také radost, když se rozcházíme domů s tím, že se zase sejdeme a máme se na co těšit.”
Václav Dobrozemský (ODS), 1. místostarosta Nového Jičína: “Původně tento objekt, stavba technického vybavení, sloužil jako čistička odpadních vod. Následně po vybudování kanalizace sloužil jako sklad bytového odboru, ovšem toto využití nebylo úplně efektivní. Spolu s osadním výborem jsme našli nový účel využití, a to spolkový dům.”
Rekonstrukce přízemní budovy na spolkový dům trvala čtyři měsíce, stála dva miliony 300 tisíc korun včetně daně, financovali ji město.
