Velikonoční svátky jsou tradičně v Základní škole Sjednocení tématem pro uspořádání velké akce. Letos ji připravili pod názvem Vítání jara.
Milena Dvořáková, učitelka ZŠ Sjednocení: “Vždycky rádi přivítáme rodiče naši žáků a veřejnost, která navštíví naši školu. Školu jsme pro tuto příležitost krásně vyzdobili jarními výrobky a jako takový bonus toho jsou tvořivé dílničky, kde si rodiče spolu s dětmi mohou vyrobit výrobek, který se váže k jaru nebo k Velikonocům.”
Markéta Zachová, učitelka ZŠ Sjednocení: “My máme zdánlivě úplně jednoduchou věc, stačí na to tyto svačinové sáčky, které slepí dohromady, a děti si tam potom nalepí třeba obličej ovečky nebo zajíčka, ae je to velmi efektní.”
Jana Vokounová, učitelka ZŠ Sjednocení: “My malujeme vajíčka voskem, kdy vlastně na špendlík nanesete horký vosk a nazdobíte vajíčko. Ale musí se to dělat rychle, protože to rychle tuhne.”
návštěvníci akce:
“My jsme si přišli vyrobit, co nám tu nabídli, teď je to ptáček, jsou tu i zajíčci, pak si zajdeme do cukrárny. Je to pěkně strávený den.”
“Maminka vyrábí velikonoční prostírání.”
Každoročně škola náplň dílniček částečně obměňujeme, stabilní je ta, ve které se pletou tatary. Tady ovšem lidé většinou raději zůstávají v rolích diváků.
Milan Bobák, pletař tatrů: “Odstavil jsem si čtyři proutky, ze kterých budu plést jako ozdobu košíček. A teď jsem si udělal osnovu, pletu ze dvanácti proutků.”
Milena Dvořáková, učitelka ZŠ Sjednocení: “Součástí toho je i výstavka velikonočních tradic a tam mohou děti vidět pravý mazanec, velikonoční jidáše, kraslice a jiné tradiční výrobky, které se váží Velikonocům. Takovou třešničkou na dortu naší akci je školní cukrárna, kterou pořádáme už tradičně, a letos musím říct, že je velmi dobře zásobená výrobky, které vyrobili maminky a žáci druhého stupně.”
Speciální místnost, ve které nemusel nikdo nic vyrábět a lidé si tu mohli jen v klidu posedět a popovídat si, byla určena bývalým zaměstnancům školy, které ti současní na podobné akce pravidelně zvou.
Irena Ševečková, bývalá učitelka ZŠ Sjednocení: “My jsme tady učily a byly jsem tady moc rády. Rády jsme přijaly pozvání a jsme šťastné, že nás zvou, že jsou na nás hodní, že si nás ještě pořád trošku považuji. Je to pěkné a je to milé.”
