Ačkoliv si svůj epitaf Petr Bezruč sám napsal a toužil jej na náhrobku po své smrti mít, na místě jeho posledního odpočinku na opavském hřbitově dlouho spočívala jen socha jedné z postav jeho básně Maryčka Magdonova. Teď ale byl u okraje náhrobní desky odhalený bronzový epitaf.
Když v 50. letech autor sbírky Slezské písně zemřel, komunistům se příliš nehodilo, aby smrt básníka, jehož tvorbu si přivlastnili pro své ideje, nesla v epitafu stopu biblických myšlenek. Přání slezského barda tedy zůstalo po dlouhá desetiletí nevyslyšeno.
Milovníky díla opavského rodáka jistě potěší vydání bibliofilie básně Stužkonoska modrá, kterou připravila Zdenka Pfefferová. Vzácná můra se stala symbolem Bezručova života, hledání jeho smyslu i bilancování.
Do některých tisků vložila grafický list Jana Kavana, který reflektuje text básně.
Odkaz i pozůstalost básníka, jehož dílo bylo přeloženo do víc jak 40 jazyků, spravuje Památník Petra Bezruče. Jméno umělce nese také festival, který se od roku 1958 uskutečňuje každý rok v Opavě.
