Funkcionalistická Liskova vila ve Slezské Ostravě je skrytou architektonickou perlou a významnou ostravskou stavbou. Ve 30. letech si ji nechal nad dělnickými koloniemi postavit právník Eduard Liska. Ve své době moderní vila je zajímavá třeba tím, že byla postavena na ne příliš typickém organickém půdorysu.
Martin Strakoš, historik architektury: "Říká se tomu taky emocionální funkcionalismus, to znamená uvažování o racionální skladbě místností, o dobré dispozici, ale zároveň s tím, aby vyvolávala silné emoce. To v tom domě je patrné. On vlastně nemá úplně pravidelné místnosti. Hlavně ten vstupní prostor a potom ta hlavní hala je vlastně taková organicky nepravidelně zformovaná, s velkým pásovým oknem, které má přes deset metrů a obrací se do údolí řeky Ostravice."
Petr Lexa Přendík, průvodce Ostravou: "Vcházelo se přes terasu do centrální chodby a na tuto centrální chodbu navazovaly různé obytné pokoje, ale také třeba koupelna, místnost určená pro domácí práce, která zase byla docela příhodně propojená s kuchyní a samotná kuchyně pak propojená malým okýnkem s jídelnou. Samotná společenská místnost má dvě úrovně podlah, tak jak to známe třeba ze slavných funkcionalistických vil, jako Müllerova vila v Praze, takže myslím si, že z tohoto hlediska trochu vybočuje oproti jiným ostravským vilám."
Dům je navíc plný inovativních technických řešení. Majitelé donedávna využívali například původní důmyslný systém vytápění. Jeho srdcem je ohromný kotel v přízemí, který ale v současnosti čeká na opravu.
Petr Doležílek, současný majitel vily: "Uvažoval jsem, proč jsou ty výduchy s teplým vzduchem nahoře, proč nejsou dole. Protože teplo stoupá vzhůru. No časem jsem pochopil, že oni to mají vyřešené normální klimatizací. Oni mají dole, jak je tato velká lávka, odtahy. V každém pokoji jsou odtahy, takže dojde k cirkulaci, a začne se ohřívat celá místnost. A to, že je nahoře, tak to bylo z důvodu, že to přihřívalo v té době i střechu, ať se netvoří led."
Vila je významná nejen samotnou architekturou, ale i tím, že se dochovala dodnes v téměř nezměněné podobě. Majitelé ale provedli řadu nutných rekonstrukcí.
Petr Doležílek, současný majitel vily: "Původního je tady možná tak šedesát, sedmdesát procent všeho, co tu je, ale vyměněná jsou třeba okna, dveře, natřené skříně znova, opravená garáž, zdivo, sanace sklepních místností. Já si myslím, že toho proběhlo dost."
Martin Strakoš, historik architektury: "Já bych chtěl ocenit, že zrovna v případě této unikátní architektury vynikající vily ji jednak původní majitelé vlastnili dlouho, myslím až do 70. let, a pak ji koupili rodiče současného majitele a stavěli se k tomu vynikajícím způsobem. Měli o tu vilu zájem, přijali ji za vlastní a dá se v podstatě říct, že ta vila je ve velmi autentickém stavu."
Národní kulturní památkou se vila stala v roce 2008. Památkově chráněná je ale i okolní zahrada se skalkou a jezírkem, do které se vila otevírá a dotváří tak významnou krajinnou scenérii.
