Moog se narodil se v roce 1987 v Ludwigshafenu, hru na klavír studoval v Karlsruhe, Würzburgu a Hannoveru, v roce 2012 získal prestižní ocenění International Classical Music Awards v kategorii Mladý umělec roku, o dva roky později byl oceněn titulem Instrumentalista roku, v roce 2015 na jeho konto přibývá Gramophone Classical Music Award a loni pak byl za nahrávku klavírních koncertů Griega a Moszkowského nominován na Grammy v kategorii Best Classical Instrumental Solo (Deutsche Radio Philharmonie Saarbrücken, dirigent Nicholas Milton).
Jeho vynikající technické dovednosti ve spojení s inteligentní muzikalitou jej řadí k absolutní špičce mezi současnými klavíristy. Díky své odvaze uvádět vzácná a zapomenutá díla, nebo vlastní skladby je znám a oceňován v celém světě. Svůj rozsáhlý repertoár uplatňuje při koncertech s významnými orchestry a renomovanými dirigenty v proslulých sálech, ale také na svých recitálech a komorních koncertech. Je také členem Young Steinway Artists, což je komunita výjimečně talentovaných klavíristů podporovaných firmou Steinway & Sons. Zajímavé je, že se Moog nezúčastnil žádné klavírní soutěže. Sám o této jisté „anomálii“ říká: Myslím a mluvil jsem o tom také se svými učiteli, že do soutěže musíte jít na sto procent, musíte být přesvědčeni, že můžeme vyhrát, a to zrovna není můj případ. Navíc je vždy stanoven repertoár, který mě zrovna nemusí zajímat.“
Koncerty legendárního virtuosa 19. století Antona Rubinsteina nepatří k příliš často uváděným skladbám. Proč myslíte, že jeho díla téměř zmizela z koncertních pódií?
Jedním z hlavních problémů může být charakteristika jeho klavírních koncertů. Bývají celkem dlouhé a lehce disproporční v tom smyslu, že Rubinstein někdy točí příliš mnoho textury okolo jedné hudební myšlenky. Klavírní koncert č. 4 je však nejsilnější z jeho pěti koncertů a na mnoha místech připomíná Čajkovského. Je velmi osobitý a vyzařuje z něj brilantní inspirace.
Anton Rubinstein patřil k největším virtuosům své doby. Předpokládám, že tento fakt se značně odráží v obtížnosti klavírního partu.
Je to velmi náročný sólový part a celé dílo stojí ve skvělé tradici takzvaných virtuózních koncertů, ale zároveň jde o silně emocionální a intenzivní hudbu. Rubinstein tento koncert zcela jistě nenapsal proto, aby se předváděl, a velmi zručně v něm pracoval s orchestrem.
Spatřujete v Rubinsteinově hudbě nějaké paralely např. s jeho současníky? Lisztem? Čajkovským? Jak lze vlastně Rubinsteinovu hudbu charakterizovat?
Sám Rubinstein byl jedním z největších obdivovatelů Beethovena, a proto mu Liszt rád říkával „Van II.“, čímž odkazoval na „Van“ v Beethovenově jménu. Proto se jeho hudba dost liší od Lisztova tonálního jazyku a není tak ruská jako hudba Čajkovského. Pro mě je to pokus o přenos Beethovenova psaní pro klavír do éry romantismu, ale zároveň – jak už jsem zmínil – je Rubinsteinův styl velmi osobitý.
Lze říci, že Rubinstein patří k Vašim oblíbeným skladatelům?
Pro mě je vždy velmi těžké vybírat si oblíbence, obzvláště s tím, jak se vkus mění v průběhu života. Vždy si ale vychutnávám Rubinsteinův klavírní koncert č. 4 kvůli jeho vážnosti a intenzitě, romantické atmosféře a silnému dramatu, které obsahuje. Můj repertoár, to je Scarlatti, Bach a Händel ale i avantgardní skladatelé jako Thierry Escaich, Wilfried M. Danner či Karl-Heinz Stockhausen. Zvláštní náklonost cítím k Alexanderu Scriabinovi a obzvláště k jeho orchestrální hudbě, ale rád si zahraju i Haydna nebo Beethovena stejně jako skladby od Liszta, Godowskyho či Debussyho.
***
20. a 21. 4. 2017, 19 hodin
Dům kultury města Ostravy
Program:
György Ligeti: Atmosphères
Anton Rubinstein: Koncert pro klavír a orchestr č. 4 op. 70
Modest Musorgskij: Obrázky z výstavy (arr. Maurice Ravel)
Účinkují:
Joseph Moog - klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Yordan Kamdzhalov - dirigent
