K jedné z vrcholných oper slavného a hojně hraného Itala se Národní divadlo moravskoslezské vrací ve 101. sezóně mj. proto, že zazněla v sezóně s číslem jedna (1919/1920). Tehdy to byla stejně jako dnes verze „americká“ – guvernéra Richarda (italsky Riccarda) tehdy hrál a zpíval Karel Kügler, jeden ze zakladatelů souboru opery NDM; pěvec, scénograf i režisér. Poté bylo dílo v různých verzích (i původní „švédské“) inscenováno v NDM ještě šestkrát.
Režisér Marián Chudovský zvolil tedy nyní po vzoru první sezóny verzi „americkou“. Verdi se inspiroval skutečnou událostí – vraždou švédského krále Gustava III. v roce 1792. Zasáhla ale cenzura, přestože švédskou královraždu Verdi spíše potlačil a vytvořil dílo na téma milostného trojúhelníku, zrady a finální tragédie. Verdi tedy děj přenesl do amerického Bostonu, hrdiny přejmenoval a vražda byla vykonána jiným způsobem. V této podobě měla opera světovou premiéru v roce 1859, rok po svém dokončení, ale hrála a hraje se poté ve světě často i ve verzi „švédské“.
Před zraky diváků se tak u nás odehrává příběh milostného vzplanutí guvernéra Riccarda k Amelii, manželce jeho pobočníka a přítele Renata. Zakázaná láska v konfliktu se zodpovědností vladaře a vztahem k příteli vyústí po řadě nedorozumění v tragický konec.
Pro režiséra Mariána Chudovského je Maškarní ples už třetí Verdiho operou nastudovanou pro naše divadlo (po Rigolettovi a Ernanim). „Verdiho mám nesmírně rád, doprovází celý můj profesní život, dokonce mne označují za verdiovského režiséra. Maškarní ples ale režíruji poprvé a je pro mne výzvou,“ říká. Ve svém pojetí vsadil na masku nikoli jen ve smyslu zábavy, ale jako na všudypřítomný atribut chování a konání. „Divák si uvědomí, že maska není jen rekvizitou na scéně bálu, ale že je to jakási všudypřítomná metafora pro lidskou přetvářku a skrývání citů,“ zdůrazňuje Chudovský. „Chceme diváka přesvědčit o nadčasovosti milostného příběhu, který je typický pro každou dobu – pro člověka 19. století stejně jako století jednadvacátého. Strach z prozrazení nevěry, výčitky, nerozhodnost, zda dát přednost zodpovědnému chování. Hrůza, kterou muž zažije, když zjistí, že mu manželka byla nevěrná s nejlepším přítelem, touha po pomstě – to vše rezonuje emocemi i dnes. Moc bych si přál, aby se nám touto Verdiho operou povedlo oslovit současného diváka,“ uzavírá režisér Marián Chudovský.
Kostýmní výtvarník Peter Čanecký slova režiséra jen potvrzuje: „Téma milostného konfliktu odráží problém dvojtvářnosti v jednání a myšlení postav tohoto příběhu. (…) Měli jsme představu, že uplatníme veškeré divadelní prostředky, abychom vyjádřili vnější i vnitřní význam masky v této opeře. Proto jsme také zvolili paralelu s loutkovým divadlem, v němž loutka a její vodič jsou dvě tváře v jednom. Vznikly nám tři zástupné postavy milostného trojúhelníku ve formě tří divadelních loutek.“
Maškarní ples patří k vrcholným Verdiho dílům. „Je to ve své podstatě ‚klasický‘ Verdi, jak ho známe z jeho nejslavnějších oper Rigoletto, Traviata nebo Aida. Nechybí ani klasická banda interna, neboli hudba vojenské dechové kapely, která se objeví ve scéně plesu. Árie protagonistů jsou poměrně krátké. (…) Významnou roli hrají finále prvních dvou dějství, která jsou geniálně zkomponovaná. Tak jako v mnoha Verdiho operách mají úžasný švih, jsou nesmírně efektní a fantasticky skladatelsky vystavěná. V plesové scéně dochází k zajímavému momentu, kdy scénický smyčcový orchestr (v našem případě z provozních důvodů zní nahrávka) hraje bezstarostný menuet, který podtrhuje všeobecnou dobrou náladu. Naopak na jevišti ve stejném čase probíhá drama před závěrečnou katastrofou...,“ netají obdiv dirigent Marek Šedivý, který pro NDM operu hudebně nastudoval.
Scénu vytvořil Jaroslav Valek. Dramaturgie Helena Spurná. Sbormistr Jurij Galatenko. Operu o třech dějstvích uvádíme v italském originále s českými a anglickými titulky.
Hlavní role (alternace): Riccardo – Luciano Mastro / Vadim Zaplechny. Renato – Martin Bárta / Dragutin Matić. Amelia – Flaka Goranci / Anna Wilczyńska. Ulrica – Irena Parlov / Elena Suvorova. Oscar (páže) – Jana Sibera / Marta Reichelová.
Pro vizuál k inscenaci (plakát, program, další tiskoviny) bylo opět využito dílo ze sbírek Galerie výtvarného umění v Ostravě. Pro Maškarní ples byla vybrána grafika Jacoba de Gheyna II. s názvem Masky (vznikla v letech 1595–96). Spolupráce GVUO a opery NDM potrvá celou sezónu.
Giuseppe Verdi patří k nejhranějším autorům také v našem divadle – na repertoáru od první sezóny existence NDM (1919/1920) už bylo 15 jeho oper. Stále hrajeme dílo La traviata – milostný příběh na motivy románu Alexandra Dumase ml.
