Během další sezony hrálo Polskou krev 237 divadel po celém světě. Nedbal napsal šest operet – Cudnou Barboru, Polskou krev, Vinobraní, Krásnou Saskii, Eriwana a posledním jeho operetním dílem se stala Donna Gloria. Dále složil pět baletů a jednu operu a spoustu dalších skladeb. Polskou krev komponoval Nedbal jako svou druhou operetu; bylo to v době, kdy měl za sebou velký úspěch s balety Pohádka o Honzovi a Z pohádky do pohádky.
Oskar Nedbal se narodil v Táboře roku 1874 v rodině advokáta Karla Nedbala. Rodina bydlela přímo proti dnešnímu divadlu, které už několik let nese jeho jméno. Při studiu na konzervatoři se spřátelil se spolužákem Josefem Sukem a spolu pak v roce 1891 stáli u zrodu známého Českého kvarteta. Oskar Nedbal v kvartetu působil čtrnáct let jako violista a manažer. Členové kvarteta se často vraceli do Tábora, kde zkoušeli ve vile prvního houslisty Karla Hoffmanna, jemuž později Nedbal přebral jeho ženu. Hrál v Paříži, Petrohradě, Londýně, ve Španělsku, Uhrách a dalších zemích; po vzniku Československa se s manželkou odstěhoval do pronajatého zámečku u Třeboně. Zklamán naturelem Čechů, pronásledován závistí a pomluvami Pražanů později přijal místo ředitele Slovenského národního divadla, které posléze provozoval jako soukromník. Toto rozhodnutí mu ale razantně změnilo život – přišel o všechny úspory. V polovině prosince 1930 odjel do chorvatského Záhřebu na vystoupení s tamní filharmonií. Cestou se mu zdravotně přitížilo z atmosféry pomluv a intrik, také z čerstvé zprávy o zamítnutí jeho žádosti o finanční pomoc na úhradu dluhů. Den po veřejném koncertním vystoupení na Štědrý den roku 1930 v 11 hodin Oskar Nedbal spáchal sebevraždu; vyskočil z okna zkušebny v budově divadla.
Námět operety Polská krev vychází z Puškinovy povídky Slečna selka. Nedbal na něj přišel náhodou, když jej na text upozornila jeho druhá žena Marie. Ta si povídku četla během cesty do Ruska. Říká se, že velkou část Polské krve složil Oskar Nedbal ve vesničce Kamenná Lhota nedaleko Tábora, kam jezdil na letní byt. Polská krev patří mezi nejslavnější a nejhranější tituly svého žánru. Raritou je její složení; má ruskou předlohu, zachycuje polské prostředí a českou hudbu vyplňuje rakouské libreto. Opereta se stala velice oblíbenou a byla mnohokrát nastudována v řadě operetních i operních divadel; dostala se i před televizní a filmové kamery.
Vtipný příběh začíná na plese ve Varšavě, kde se setkává hrabě Baraňski, žijící bujarým životem, s dávným rodinným přítelem Zarembou. Zarembovým přáním je provdat za Baraňského svou dceru Helenu, ten ale odmítá. Nechává se slyšet, že Zarembova dcera nepřekročí práh jeho domu, což Helenu velice urazí a s pomocí přítele Popiela vymyslí plán. Nechá se najmout na Baraňského hospodářství jako hospodyně, poté vyžene jeho pochybné kamarády a zachrání jej před úpadkem. Samozřejmě nechybí šťastný konec. Známé melodie, např. Jste kavalír, to vím, Jsem diplomat, Krakowiak, Dobrá že víla tě posílá k nám, Heleno, Heleno, já hořím hned, Blondýnky něžné, Jednadvacet a další, vás určitě potěší, vykouzlí vám úsměv na tváři a vaši duši zaplaví pohoda.
Obsazení – J. Nociar, B. Čechová, D. Hrda, J. Přibyl, M. Skalický, V. Šantora, K. Jorda, Z. Mervová, T. Kavecká a další
Inscenační tým – dirigenti Tomáš Hanák a Petr Šumník, režisér Dominik Beneš, scéna a kostýmy Zuzana Přidalová, choreografie Martin Tomsa, sbormistryně Kremena Pešakova, vedoucí hudební přípravy Libuše Vondráčková
Jana Andělová Pletichová
