„Není člověka, aby neměl nějaké hříchy na svědomí.“
Narodil se ve Velkých Soročincích na Ukrajině v roce 1809. Jeho otec (ukrajinským jménem Hohol) byl vzdělaný statkář, milovník literatury a divadla, sám napsal dvě hry pro domácí divadlo. Nikolaj už na gymnáziu začal s psaním, také byl (nepříliš úspěšným) hercem studentského divadelního spolku. V 19 letech odešel za vidinou literární kariéry do Petrohradu. Živil se obtížně, nejdříve jako nižší úředník, později jako učitel, psal povídky, ale často musel matku žádat o finanční výpomoc. Postupně pronikal do vyšších společenských kruhů a získával si i literární respekt. V roce 1831 se seznámil s Puškinem, který se stal jeho velkým přítelem; Puškinova smrt o pár let později Gogola hluboce zasáhla. V následujících letech Gogol napsal divadelní hru Ženitba (1832, vydána až 1842) a v roce 1836 vytvořil Revizora.
Je známo, že námět nové hry Gogolovi „půjčil“ právě Puškin, který byl prý sám jednou na cestách mylně považován za tajného vládního úředníka. Premiéra v petrohradském divadle rozhodně nebyla přijata jednoznačně, protože v obecenstvu seděli převážně diváci stejného charakterového typu, jaký byl na jevišti zesměšňován. Gogol, jako už dříve, před kritikou a tlakem utekl; pobýval v Itálii, hodně pak v Římě. Ve 40. letech napsal hru Hráči a vrcholný román Mrtvé duše, ale po celé období zároveň utíkal od společnosti a do Ruska se nechtěl vrátit; naplno se tehdy projevila jeho labilní a rozporuplná povaha. Navíc neustále řešil existenční problémy. V posledním desetiletí sílily jeho depresivní tendence a sklon k mysticismu, propadl radikalismu i v náboženství, psal náboženské traktáty. Do Ruska se vrátil až v roce 1852, mučil své tělo půsty, pálil své texty a nevycházel z domu; 4. března v Moskvě zemřel. Bylo mu necelých 43 let.
Příběh Revizora je všeobecně známý; do zapadlého městečka má přijet inkognito vládní zmocněnec s tajným posláním. Jakmile se tuto novinku dozví hejtman a jeho poskoci, všichni propadnou zoufalství a přemýšlejí, jak zamést pod koberec místní neřád a získat revizora na svou stranu. Obyčejný mladý úředník Chlestakov, kterého za revizora všichni začnou pokládat, jde falešné pověsti vstříc a hodlá z náhlé přízně okolí vytěžit maximum. Ovšem jen do chvíle, než se smyčka utáhne a vše utne pravdivá pointa.
V posledních letech patří Revizor na české divadelní scéně k velmi často nasazovaným titulům. Gogol napsal na půdorysu anekdoty o komickém střetu charakterů satirický obraz společnosti, která je v podstatě žalostně zkažená. Na opavské jeviště se však Revizor vrací po více než čtyřiceti letech. Naposledy se hrál v sezoně 1978/1979, v hlavních rolích Chlestakova a hejtmana vystupovali Petr Vaněk a Steva Maršálek, hru režíroval Hugo Domes. Odstup této inscenace od posledního uvedení přitom nebyl dlouhý – předchozí premiéra v režii Stanislava Vyskočila se odehrála v dubnu 1961 a Chlestakova tehdy hrál Emanuel Křenek. První zaznamenané uvedení Revizora v Opavě je z roku 1949. Současné uvedení bude tedy čtvrté v pořadí a o poznání modernější. Revizor totiž není pouze anekdotou z doby carského Ruska, je to metafora lidské hlouposti, omezenosti a strachu a zároveň touhy po moci, vlivu. Režie představení byla svěřena Michalu Zetelovi (1981), jehož jméno je v posledním desetiletí spjato zejména se Slováckým divadlem v Uherském Hradišti, kde byl v letech 2015–2020 také ředitelem. Předtím, tj. ihned po absolvování JAMU, stál u zrodu Divadla Tramtarie (Olomouc) a založil Buranteatr v Brně. V Opavě hostuje poprvé. K výtvarné spolupráci přizval mladou scénografku Magdalénu Teleky. Hudbu k inscenaci připravil Josef Fojta. Hrajeme v překladu Zdeňka Mahlera, přičemž text jsme přiblížili současnosti, zeštíhlili co do počtu vedlejších postav a upravili pro náš herecký soubor. Hejtmana bude hrát Daniel Volný a Chlestakova ztvární Pavel Zavadil.
Přijměte tedy pozvání do zapadlé vesnice v bezčasí 2. poloviny 20. století, kde se víc než schopnosti či rozum cení hluboká úklona a bankovka v kapse. Přijměte nabídku s nadhledem se zasmát sami sobě.
Poprvé 22. května 2022 od 19 hodin
Alžběta Matoušková
