V našem divadle hostujete poprvé. Měl jste před přípravami této inscenace nějaký bližší vztah k dílu N. V. Gogola?
Bližší bych úplně neřekl, ale je to jeden z autorů, kterému se prakticky nikdo, kdo se
o divadlo zajímá, nemůže vyhnout. A bez mučení se vyznám k obdivu slavné Kačerovy inscenace Revizora v Činoherním klubu z roku 1967 s fantastickým Pavlem Landovským v roli hejtmana. Této konkrétní inscenaci jsem se také věnoval ve své disertační práci, a dodnes si pamatuji řadu situací slovo od slova. Bylo pro mě náročné nic z toho neokopírovat.
Můžete divákům přiblížit, jak jste s výtvarnicí hledali cestu k přiblížení Revizora dnešním divákům?
Velice rychle. Magdalena Teleky je mimořádně talentovaná výtvarnice a její návrhy mě vždycky naprosto ohromí tím, jak blízko jsou mé nevyřčené představě, a zároveň tím, jak jsou neuvěřitelně překvapivé. Museli jsme se také vypořádat s rozložením souboru a přepsáním některých postav na postavy ženské jsme museli děj posunout někam do druhé poloviny
20. století, protože dříve zastávaly ženy vedoucí pozice jen zřídka, bohužel.
V čem bude váš Revizor současný?
Doufám, že bude hlavně srozumitelný a vtipný. Což bych osobně považoval za jakési lakmusové papírky současnosti. Nemám ambici nějak výrazně komentovat nebo hodnotit současnost. Svět je příliš komplikovaný na to, abych se tvářil, že mu rozumím. Děláme divadlo dnes a tady se skutečnými herci a skutečnými diváky. Nic současnějšího si neumím představit.
Je něco, co vás při zkoušení překvapilo?
Mě je velice snadné překvapit. Otevřu ráno oči a už jsem překvapený – že jsem. Pořád mě překvapuje, že smím dělat tuto práci. Překvapuje mě, že někdo, kdo dělá divadlo třikrát déle než já, mi naslouchá a je ochoten dělat, oč jej žádám. Překvapuje mě, že chlápek původem
z Ukrajiny, který zemřel před sto sedmdesáti lety, napsal věc, která je i dnes srozumitelná a je vtipná. A taky mě překvapilo, že Dan Volný, kterého jsem před začátkem zkoušení viděl naposledy před čtrnácti lety, se vůbec nezměnil.
Jedna z nejznámějších „hlášek“ z Revizora zní z úst hejtmana: „Čemu se smějete? Sami sobě se smějete!“, kterou autor do hry vepsal údajně dodatečně proto, aby diváci Revizora brali nejen jako satirickou komedii nebo frašku, ale jako realistický obraz života. Platí
to i pro vaši inscenaci?
Myslím, věřím, že to platí pro všechny dobré komedie. Smát se a vysmívat se je veliký rozdíl. Naše inscenace se nechce postavám hry vysmívat, chceme se smát s nimi, protože smích je vlastně schopnost vrozená pouze lidem. A podstatou lidskosti je schopnost empatie a soucitu, a kdo není schopen se vysmát sám sobě, mnoho empatie nepobral.
Děkuji za rozhovor!
MgA. Mgr. Alžběta Matoušková
