Španělský básník Federico García Lorca (1898–1936) se v dramatické tvorbě proslavil svými lyrickými tragédiemi z venkovského prostředí. Hry Krvavá svatba, Yerma (známá rovněž pod názvem Pláňka) a Dům Bernardy Alby pojal jako volnou trilogii. Všechny vypovídají o osudech žen svíraných tradicí, nesvobodou a společenskými normami.
První andaluskou Lorcovou tragédií je právě Krvavá svatba. Tříaktová hra vznikla v roce 1931, světovou premiéru měla o dva roky později. A byl to sukces! Soudobé publikum si naprosto podmanila a stala se jedinou hrou, která knižně vyšla ještě za Lorcova života. Příběh milostného trojúhelníku mezi nevěstou, ženichem a mladíkem Leonardem byl inspirován skutečným osudem dvou milenců. V červenci roku 1928 v Almeríi čekali svatebčané na příchod nevěsty, která mezitím ženichovi utekla se svým bratrancem. O pár hodin později byl bratranec nalezen mrtvý. Psaly o tom španělské noviny. Lorcova Krvavá svatba je příběhem o odpovědnosti za vlastní činy, o bolesti, která hrdiny sžírá, když balancují mezi tím, co musí (osud a rodinné tradice!) a tím, co skutečně cítí a chtějí. Největší tíhu osudu tu pociťují ženy – Leonardova manželka, ženichova matka (motiv silné matky!) a nevěsta. Všechny musejí přihlížet paličaté mužské bezohlednosti. Režisér Martin Františák tvoří v Ostravě podívanou s důrazem na výrazné charaktery postav. Na silné role a jejich osobité herecké pojetí, na vášeň, silné emoce a na střet generací. Ta mladší nepřijímá osudové předurčení a odevzdání se tradicím jako danou cestu.
V hlavních rolích se představí Robert Finta (Ženich), Sára Erlebachová (Nevěsta), Petr Panzenberger (Leonardo) a Kateřina Breiská (Matka).
Režijní záměr umocňují kostýmy a výrazná scéna Evy Zezuly. Scéna se proměňuje podle prostředí a jejímu středu vévodí notně pozoruhodný útvar. Hudba Nikose Engonidise zazní i živě v podání tří hudebníků – instrumentalistů přítomných na scéně, ale i zpívajících herců. Je tu rap, rock i španělské flamenco!
Hrajeme v Divadle Jiřího Myrona. Překlad Vladimír Mikeš.
„Martin Františák (nar.1974) úspěšně umělecky vedl v letech 2007–2013 Divadlo Petra Bezruče, není tedy ostravským divákům neznámý. Z ostravské scény vybudoval jedno z nejprogresivnějších divadel u nás. Od sezóny 2019/2020 vede umělecky Švandovo divadlo na Smíchově a působí i jako dramatik. Vystudoval dramatickou výchovu a režii na JAMU v Brně. Výraznou stopu zanechal i jako umělecký šéf činohry v Národním divadle Brno (2013–2018). Na kontě má na šest desítek režií nejen ve svých domovských souborech. V Národním divadle moravskoslezském režíroval v roce 2011 inscenaci Gabriely Preissové Její pastorkyně. Záznam pořídila a vysílala Česká televize a inscenace byla diváky velmi oblíbená. U Krvavé svatby slibuje režisér také originální podívanou s důrazem na vykreslení charakterů jednotlivých postav,“ přibližuje osobnost režiséra dramaturg Pavel Gejguš.
Krvavou svatbu uvádí činohra NDM ve své historii potřetí. Více na www.divadelniarchiv.cz
