Druhý festivalový týden
Festivalový koncert 8. července v kostele sv. Mikuláše v Rychalticích patřil hukvaldské rodačce, studentce Janáčkovy konzervatoře Gabriele Jílkové. Ke svému celovečerním koncertu, kde hlavní úlohu měl cimbál, přizvala jako hosty také svého pedagoga z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě Mgr. Daniela Skálu a dvě spolužačky – houslistku Zuzanu Sokolovou a recitátorku Annu Bangoura. G. Jílková představila svůj nástroj – cimbál – jako nástroj mnoha tváří – nástroj, plný barev, široké dynamické škály a velikých technických možností. Její suverenita a lehkost, s jakou si počínala v průběhu celého koncertu - ve skladbách německého a francouzského baroka přes hudbu romantizmu, impresionizmu, soudobých českých autorů Jaromíra Dadáka , Jarmily Mazourovéi maďarského národního skladatele Bély Bartóka nikdy nezaváhala a její projev byl muzikantský, technicky dokonalý a představil cimbál ve všech jeho zvukových polohách od téměř neslyšitelných pianissim až po rasantní fortissimo v soudobých skladbách.
Je třeba vysoce ocenit zásluhu profesora Skály, předního českého interpreta na tento nástroj a také velmi úspěšného pedagoga a propagátora hry na cimbál, který ve většině skladeb spoluúčinkoval. Houslistka Zuzana Sokolová zahrála dva „Romantické kusy“ Antonína Dvořáka hezkým tónem, s přesnou intonací i rytmem. Možná bychom si přáli poněkud romantičtější výraz a hlavně vyšší tempo 1. kusu, ale i tak soustředěný výkon houslistky zaslouží uznání. Vhodným propojením jednotlivých skladeb byla recitace absolventky herectví Janáčkovy konzervatoře v Ostravě Anny Bangoury, která přednesla verše Bohumila Pavloka – Hukvaldská preludia věnovaná památce Leoše Janáčka.
Jedním z očekávaných vrcholů festivalu byl koncert ve středu 9. července v jedinečném sále Piaristického kláštera v Příboře. Radek Baborák, hráč na lesní roh světového formátu se představil tentokrát ve spolupráci se „svým“ smyčcovým kvartetem. Ve skladbách Antonína Rejchy, Miloše Boka, Alexandra Glazunova a Yorka Bowena nebyli posluchači ani na chvíli na pochybách, že slyší opravdu mimořádně kvalitní výkon. Pokud někdo škodolibě čekal, že Baborákova horna přece jen někdy selže, nedočkal se. A kvarteto složené z vynikajících individualit – houslisté Dalibor Karvay a Martina Bačová, violista Karel Untermüller a violoncellistka Hana Baboráková přesvědčili výbornou souhrou, intonací a krásným zvukem a snad i popřeli vžitý názor, že smyčcové kvarteto musí spolu hrát několik let, aby dosáhlo vysoké úrovně. Výjimečný byl především výrazný zvuk a přesvědčivý výraz tohoto souboru. Je veliká škoda, že zájem o tento koncert převýšil i tak už zvětšenou kapacitu sálu a někteří zájemci se na koncert nedostali.
Další lahůdkou festivalových koncertů bylo vystoupení Smetanova tria 11. července v sále hotelu Hukvaldy. Tento prestižní komorní soubor, významný reprezentant českého hudebního umění, je složen z vynikajících sólistů. Také první část jejich koncertu na Hukvaldech patřila sólovému repertoáru. Houslista Jiří Vodička, rodák z Ostravy ve spolupráci s Jitkou Čechovou zahráli Janáčkovu sonátu pro housle a klavír a už zde se vytvořilo mezi umělci a početnými posluchači neobyčejné souznění, které v průběhu večera ještě gradovalo. Jiří Vodička dokázal, že je mimořádně disponovaný houslista, který má nejenom neomylnou techniku a intonaci, ale také neobyčejně bohatý výrazový rejstřík a jeho hra má schopnost oslovit posluchače citovou hloubkou. Ideální partnerkou mu zde byla klavíristka Jitka Čechová, její vnímání hudby má velmi podobné rysy – dokonalost, veliká výrazová škála a emocionální přesvědčivost. Takto se představila i v provedení Janáčkova cyklu „Po zarostlém chodníčku“. Zdá se, že i zde se projevil na Hukvaldech všudypřítomný Janáčkův mystický vliv – indukce jeho hudbou posedlého ducha. Zážitek z této interpretace byl dokonalý. Violoncellista Jan Páleníček připomněl svým sólistickým vystoupením 100. výročí narození svého otce. Josef Páleníček, jeden z nejvýznamnějších českých klavíristů historie, výrazná osobnost české hudební kultury a zakladatel Smetanova tria, byl skladatelem, který stejně jako Bohuslav Martinů studoval skladbu ve Francii. Interpretace jeho Chorálových variací pro violoncello a klavír v podání Jana Páleníčka za doprovodu Jitky Čechové nejen připomnělo tuto osobnost naší hudební historie, ale bylo také ukázkou nástrojového mistrovství interpreta, který mimořádně náročnou skladbu zahrál naprosto přesvědčivě.Smetanovo trio g moll, světově proslulé dílo českého národního skladatele, zaznělo ve druhé části koncertu a přimělo publikum k vřelým ovacím vstoje. Koncert pak ještě pokračoval třemi přídavky a tak jsme vlastně vyslechli celé další dílo – Multikulturní suitu Romana Haase.
V sobotu 12. července pokračoval festival Janáčkovy Hukvaldy vystoupením Moravského komorního sboru s dirigentem Jiřím Šimáčkem opět v inspirujícím prostředí kostela sv. Mikuláše v Rychalticích. Program byl sestaven ze skladeb pro smíšený sbor z děl Leoše Janáčka (Graduale, Kačena divoká, Zdrávas Maria, Vlčí stopa a Otčenáš) a Antonína Dvořáka (Biblické písně v úpravě pro smíšený sbor). Toto sborové těleso prokázalo, že disponuje kvalitními hlasy ve všech skupinách a pod vedením svého uměleckého vedoucího – Mgr. Jiřího Šimáčka podalo velmi soustředěný, zaujatý a kvalitní výkon. Také všichni vokální sólisté (Antonín Tomášek, Natálie Kaštovská, Klára Curylová) a spolupracující zkušení instrumentalisté ( Zdeněk Pěček – klávesy, Roman Mžik – Housle a Anastázie Tomečková – harfa) přispěli k celkovému zdaru koncertu, který měl u početného publika veliký ohlas. Jedinou připomínku mám ke kvalitě použitého klávesového nástroje, který zejména v klavírním rejstříku (v Biblických písních) byl hodně elektronický a ke zvuku klavíru měl daleko. I při tomto koncertu byl Rychaltický kostel zcela zaplněn a posluchači vytvořili účinkujícím opravdu inspirativní prostředí.
