Na svou první letošní cestu se Libor Vojkůvka vydal už sedm dní po Silvestru.
Libor Vojkůvka: "Rozjel jsem se na Bali, kde to znám, tam už jsem byl několikrát. Bali, Lombog, ostrůvky, nádhera. Asi tři týdny jsem tam pobyl a vrátil jsem se dom. Ale nechtělo se mi být doma, protože tady byla taková krutá zima, já nemám rád sníh."
Doma vydržel Libor Vojkůvka jenom asi týden a zase se vydal do světa.
Libor Vojkůvka: "Šup a zase jsem vyjel na šest ostrůvků filipínských. Viděl jsem tam velký žraloky velrybí, nemá se na ně šahat. Já jsem na něj šáhnul a on mě ploutví praštil a toto mně tou ploutví udělal, mám z něj vyviklanej zub. Vrátil jsem se a byl jsem doma nějaký čásek, asi měsíc, a vyrazil jsem do Thajska. Nádhera, tady bylo škaredě, pršelo a tam sluníčko, špica."
Libor Vojkůvka nevydrží na jednom místě příliš dlouho. Nejrůznějším činnostem se věnuje s nesmírným zaujetím, ale střídá je.
Libor Vojkůvka: "Mezi to, když já se vrátím a su doma doma měsíc nebo čtrnáct dní, tak já skočím na malování a jenom spím a zdržuju i močení, jenom abych toho co nejvíc namaloval, maloval, maloval a pak pic. Teďko za čtrnáct dnů jedu na Tenerife, protože tam prší trošku. Všechny ty sukulenty to tam nemůže být, abych to neviděl."
Libor Vojkůvka se narodil v Bystřici pod Hostýnem v Hostýnských vrších, Už v roce 1954 se celá rodina přestěhovala do Oskavy na Šumperku.
Libor Vojkůvka: "Podhůří Jeseníků, Rabštýn, Rabštýnské skály, Jelení studánka. Já tam znám každý šutr, to jsou moje hory Jeseníky. Často vzpomínám a zase bych to chtěl zažít. Jeseníky, to je perla mezi perlami."
Co dodat. Krásnější vyznání milovaným horám snad ani neexistuje.