S orientací ve Frýdku-Místku pomáhá obyvatelům z Ukrajiny především kontaktní centrum v Národním domě, které zřídilo město.
Yana Stupak, koordinátorka kontaktního centra: " Pomáháme tady se všemi informacemi. Co se týká registrace, vyřízení dávek, pomoc s prací. Hlídání dětí, kroužky, školy, školky. Zkrátka všechno, co potřebují. Doktory."
Postupně se začaly přidávat různé organizace a školy, které rozjely kurzy češtiny.
Ludmila, účastnice kurzu češtiny: "Já jsem Ludmila. Jsem z Ukrajiny. Z Charkova. Já jsem byla doktorka na Ukrajině."
Bohdan, účastník kurzu češtiny: "Já jsem Bohdan, já jsem z města Charkov, já jsem byl student medicíny na Ukrajině."
Petra Petrušková, ředitelka Centra pro rodinu Lumpíkov: "Oni hodně rozumí, ale méně mluví, takže je důležité se naučit teďka ty slovíčka a trošku se rozmluvit. Ale na to, že máme třetí lekci, tak už zvládají v pohodě tu základní komunikaci a rozumí, že mají něco přečíst, něco vysvětlit, něco napsat."
Kurzy českého jazyka pro Ukrajince otevřeli také na Gymnáziu Petra Bezruče, kde kromě češtiny komunikují učitelky anglicky nebo rusky.
Radmila Vaňková, učitelka češtiny a výtvarné výchovy: "Probíhá prostřednictvím ruského jazyka, který jsem musela po třiceti letech oprášit. Myslím, že se mi to celkem podařilo na té první lekci. Pomáhají mi k tomu i oni, protože jsme na takové stejné rovině."
Olga Onderková, ředitelka Gymnázia Petra Bezruče Frýdek-Místek: "Z kapacitních důvodů jsme otevřeli jedem kurz, který se těsně před otevřením naplnil. A v den, kdy měl být zahájený, tak přišlo více dospělých Ukrajinců a museli jsme otevřít druhý kurz a oba kurzy už máme plné."
Iva Jurenková, učitelka angličtiny a ruštiny: "Konkrétně moje skupina jsou osoby, které se dříve věnovaly zdravotnickým profesím. Jsou tam třeba zdravotní sestřičky nebo je tam paní z lékárny a podobně. Takže se snažím už od začátku trošičku směřovat i tu slovní zásobu k tomu, co chtějí vykonávat za profese a čím by tady chtěli být platní u nás."
Druhý kurz je všeobecnější. Jsou v něm lidé různých profesí.
Iva Jurenková, učitelka angličtiny a ruštiny: "Rozhodně se věnujeme oblastem běžného života. Od toho se začíná, tak aby dokázali říct něco o sobě, aby se dokázali zorientovat ve městě, aby se dokázali domluvit v základních komunikačních situacích. No a potom už se budeme taky snažit jim dávat nějakou slovní zásobu a možnosti komunikační právě proto, aby mohli pracovat. A aby se domluvili i v těchto oblastech."
Marina Lubomirchenko, účastnice kurzu: "Dozvěděli jsme se, že tady na gymnáziu otevírají kurz češtiny a hned jsme se přihlásili. Musíme se naučit aspoň základy češtiny, bez toho tady nemůžeme fungovat. Chtěla bych tady pracovat, ale i pro nákupy a další potřeby se musíme dorozumět. Češi nás přijali velmi dobře, moc za to děkujeme. Chceme se ale každopádně vrátit domů. Přejeme si konec války, návrat a to, aby naše děti mohly zase klidně spát."
Iva Jurenková, učitelka angličtiny a ruštiny: "Oni si tu situaci nevybrali, my jsme si to taky nevybrali, že to takto bude. Ale prostě je to tady a teď takto. A tito lidé tady nechtějí sedět někde na ubytovně na kufru a nic nedělat. Ale chtějí být platní, chtějí se zapojit a já třeba sama jako člověk z této země zase chci udělat něco pro to, aby i naše země mohla tyto lidi zapojit, abychom i my si s nimi poradili."
Gymnázium navíc přijalo do běžné výuky také několik studentů, kteří studovali podobnou školu na Ukrajině.
