Uplynulo 60 let, kdy při požáru pásového dopravníku na Dole Dukla zemřelo 108 horníků. Tragédie odpolední směny navždy poznamenala mnoho rodin. Panu Bronislavu Šimšovi, který rovněž přišel uctít památku zesnulých, zahynul otec i strýc.
Bronislav Šimša, syn zesnulého horníka: “Mě byli čtyři a sestře sedm. Byl jsem malý, ale pamatuji si tu hrůzu, protože si pamatuji, jak přijeli pánové z Dukly autem 613 a místo narozenin tam byl strašný kravál a pak už se to táhlo, protože jsme byli sirotci. On to byl strašně vysoký chlap 190 cm, byl předák v tom rubání, takže si dovedu představit, protože pak jsem dělal závodního inspektora, takže jsem se dostal k těm mapám, k veškerým výslechům. Já jsem si dovedl představit, jak utíkali, kde byli, co dělali. Takže si to vždy v ten den vybavím.”
K neštěstí došlo, když jeden horník z ranní směny nevědomky spusil pásový dopravník. Ten jel naprázdno a vznítil se. Jelikož se toho dne v dané sloji nerubalo, požáru si nikdo nevšiml. Když se začal šířit hustý dým, už bylo pozdě.
Miroslav Hanus, bývalý horník: “Byly potom zřízeny funkce hlídačů pásů. Potom se postupně pásy začaly vyrábět nehořlavé u Olomouce. Do té doby ty pásy hořely, škvařily se. Prostě vytvářely ovzduší, které nebylo dýchatelné pro lidi. Od té doby ta technika rozhodně pokročila, analyzátory plynu atd. Tohle bylo poučení pro všechny doly.”
Antonín Čejka, bývalý horník: “Já jsem přišel na Duklu až v roce 1963 až po havárce. Ale v našem klubu, kde jsem předsedou, je hodně kamarádů, kterým tam zůstali rodinní příslušníci. Z toho hlediska tady vždy chodím uctívat tu památku.”
Pietní akt se poprvé za účasti široké veřejnosti konal na centrálním hřbitově, kde byl památník přestěhován z dnešní průmyslové zóny.
Josef Bělica (ANO), primátor Havířova: “Tohle to byla obrovský tragédie, která postihla ne jen náš kraj a naše město, ale celou republiku a 108 životů, které vyhasly v podstatě téměř současně, to je něco, co je důležité si připomínat. Myslím, že místo je velmi důstojné a i účast na dnešním aktu nám dává za pravdu.”
Po položení věnců a kytic si přítomní mohli ve smuteční síni poslechnout jména všech 108 havířů.