Každá vypuštěná holubice symbolizuje jeden ze zmařených životů, které navždy vyhasly v Životicích a okolí. Rok co rok se lidé scházejí u památníku, aby si připomněli, jak 6. srpna roku 1944 zavraždili příslušníci gestapa 36 nevinných lidí.
Josef Bělica (ANO), primátor Havířova: "Tento nelidský čin brali jako pomstu za události v místní hospodě, kde byli v přestřelce mezi příslušníky gestapa a partyzány zabiti tři příslušníci gestapa, ale také jeden partyzán a hostinský. Při nacistické odvetě za přestřelku v hospodě měli štěstí ti, kteří se v osudný den nacházeli mimo obec a zastřeleni nebyli. Berme tuto událost jako varovné poselství, na které bychom neměli nikdy zapomenout. Minulost je totiž naší součástí a nepřipomínat ji, může znamenat zapomínat na kus sebe.”
Na tuto událost nikdy nezapomene rodina Teodora Warcopa. Paní Anežce Vavrousové bylo jen 4,5 roku, když gestapo zastřelilo jejího tatínka. Sestra měla pouhých šest týdnů.
Anežka Vavrousová, dcera zastřeleného muže: "On musel položit to dítě, sestru a vyvedli ho. On se už s manželkou s moji maminkou nerozloučil. Prosím pěkně celý národ mladých lidí, dělejte tak, aby jste nepoznali co je to hrůza, co to je pláč a stesk, hlad, strach o svůj život."
Ministr obrany Lubomír Metnar vyjádřil lítost i nad dalšími zmařenými životy. Gestapo odvezlo 31 lidí do koncentračních táborů.
Lubomír Metnar (ANO), Ministr obrany ČR: "Před 77 lety zde došlo k podobnému bezpráví a krveprolití, jaké před tím zažili obyvatelé Lidic a Ležáků. V Životicích zahynuli nevinní lidé. Byli popraveni bez soudu, obhajoby, bez slitování a před zraky svých příbuzných. Zcela bezdůvodně zde nacisté zmařili šest desítek převážně mladých životů. 36 mužů bylo zastřeleno přímo v Životicích, dalších 27 zahynulo později v koncentračním táboře. Pouze čtyři věznění měli to štěstí a dožili se konce války.”
Pietní akt ukončila modlitba za všechny zesnulé i jejich rodiny.