V této budově našlo dočasné bydlení 94 lidí, kteří uprchli z různých části válkou zmítané Ukrajiny. Azyl jim poskytla Střední škola technických oborů v Havířově. Nejmladší obyvatelkou je tato šestiměsíční holčička. Mladá maminka uprchla z doněcké oblasti.
Julia, běženkyně z Ukrajiny: “Ujížděla jsem vlakem s děťátkem, když začali střílet, dojeli jsme na Slovensko a dostali se k vám."
Jak se teď cítíte?
Julia, běženkyně z Ukrajiny: “Cítím se v bezpečí a dítě také. Tam je opravdu strašné, podle zpráv ostřelují koridory a mnoho lidí nemá možnost utéct.”
Co byste potřebovali?
Julia, běženkyně z Ukrajiny: "Tady nám nechybí z principu nic, všechno nám dali. Jsou tady velmi dobří lidé, hodně pomohli.”
Koho jste na Ukrajině musela zanechat?
Julia, běženkyně z Ukrajiny: “Zůstali tam rodiče, sestra a manžel se synem.”
Kapacita internátní školy se naplnila o víkendu. Znamenalo to ihned zajistit personál, celodenní stravování, zjistit, co rodiny potřebují.
Jaroslav Knopp, ředitel SŠTO Lidická, Havířov-Šumbark: “Spolupracujeme s organizacemi, protože hned na začátku, když nám tady dováželi běžence, tak byl problém se stravováním, které jsme v tu dobu nezajišťovali, ale velice rychle přes Český červený kříž tady toto bylo zajištěno a samozřejmě mám kontakty na dobročinné organizace Armádu spásy, Charitu a podobně. Přes tyto organizace se dají věci zajistit. My nepotřebujeme, aby nám tady lidé nosili pytle s oblečením, když to tak řeknu, protože nemáme na to, abychom to tady nějak zpracovali, ale v případě, že vidíme, že jsou někteří potřební, dokážeme si zajistit i přes tyto organizace potřebné věci. Je to všechno začátek. Přes víkend se nám tady nastěhovali. Vím, že v pondělí většina z nich navštívila úřad práce a jsou poučení z toho krajského centra, jak mají postupovat, kde se mají hlásit. Ty informace tady lidé mají. Ten zbytek přinese čas, protože musíme nějakým způsobem spolupracovat i s městem, protože se to bude hodně týkat i města, je tady spoustu malých dětí i předškolního i školního věku, i mládeže do 18 let. To všechno bude v řešení.”
Škola musí vše zvládnout za plného provozu.
Jaroslav Knopp, ředitel SŠTO Lidická, Havířov-Šumbark: “Teď je to pro nás velký úkol, doladit to soužití, že to tak řeknu. Protože na jedné straně tady musí probíhat výuka, musí fungovat škola, musí fungovat internát domov mládeže a samozřejmě školní jídelna. To jsou místa, kde se budou jak ti běženci, tak naši zaměstnanci, žáci setkávat. Takže musíme vytvořit určitý řád. Musí se ti běženci podřídit nějakému řádu, protože to není ubytovna, ale součást školy.”
Téměř plnou kapacitu běženců už má i druhá internátní škola na ulici Školní, kde už je ubytováno přes sedmdesát lidí.
