Ondřej Feber, bývalý senátor a dlouholetý starosta obce Stonava získal ocenění za angažovanou péči o kostel a příkladný křesťanský život. V době totality byl ve stonavském kostele varhaníkem a dlouhodobě se s celou svou rodinou angažuje v životě farnosti.
Ondřej Feber patřil k třicítce lidí, které ocenil diecézní biskup František Václav Lobkowicz, a to v rámci oslav patnácti let od založení ostravskoopavské diecéze.
Ondřej Feber (SPOZ), oceněná osobnost, starosta Stonavy: "Pocházím z rodiny, kdy jsem měl jako dítě různé příklady takové zcela konkrétní spolupráce, soužití se stonavským kostelem. Například otec tam jako elektrikář opravoval elektrická vedení, samozřejmě se to kdysi dělalo nezištně, to byla 50., 60. léta. A jako dítě jsem tam chodil. Takže tam mám nějaké spojení, samozřejmě jsem tam měl různé svátosti. Kostel znamená určitou kulturu pro společnost nějakou, konkrétně stonavskou, je to kulturní tradice. Takže mně bylo hrozně líto, když zejména v 70. a 80. letech docházelo k jeho devastaci. Samozřejmě morální, ale to je spojeno s průmyslem a politickým děním, které u nás do 90. roku bylo. V 85. roce jsem začal hrát na varhany, jak jen to bylo možné. Mě to bavilo, protože jsem hrál i do toho 85. roku v kapele. Pak si však rodina a další povinnosti vyžádaly, že jsem s hraním skončil. Tehdy to byla taneční kapela. Bylo to pro mě velice zajímavé. Hrál jsem na varhany, pak jsem přešel na ty klasické varhany a pomáhal jsem v kostele. Po 90. roce jsem se stal starostou a tak jsem se, díky vhodnému politickému klimatu a i možnostem samosprávy, snažil zasazovat o obnovu toho kostela jak po té stránce hmotné, aby byl kostel zpevněn, obnoven, byly vyměněny malby, později byly nové zvony, přišla oprava varhan a už si to ani nepamatuji, co bylo dál. A myslím, že se dnes i díky tomu, že máme dobré kněží, zejména v současné době, že si nemůžeme stěžovat. A to je pro mě pocta, že jsem byl dnes vyznamenán. A je to symbol pro Stonavu, protože ne všechna města a obce v ostravskoopavské diecézi byly vyznamenány."
Roland Manowski, duchovní správce stonavské farnosti: "To ocenění se týká nejen toho, co se tady dělo v posledních dnech, nebo v časech kdy jsem tady já, kdy se opravovala farní budova, aby mohla sloužit lidem a vůbec k církevním účelům, ale jedná se především o celek té práce a nasazení v těžké době a i v dnešní době, která je také těžká. Myslím například opravy kostela, které trvají po celou dobu starostování Ondřeje Febera a poslední takovou věcí je opravená fara a kaple ve farní budově. To je taková perla. Ale přeci jen se jedná o celek. Ve spolupráci farnosti a církve s obcí, která by taková nemusela vůbec být. Přeci jen kostel není kostelem obecním, fara není majetkem obce a i přes to je vstřícná a pomáhá jak římským katolikům, tak evangelickým křesťanům. A o to se jedná, aby to bylo o společenství všech, nejen věřících, ale i nevěřících."
A z jakého důvodu se starosta Stonavy v takové míře angažuje v oblasti církve?
Ondřej Feber, oceněný za Stonavy: "Člověk je jen člověkem. Není ideál a vždy může pochybit. Stává se, zejména v takových funkcích jako mám já, že člověk zůstává úplně osamocen. A když se má o co opřít, a já se svou křesťanskou filozofií se mám o koho opřít, tak nezůstávám sám a vždycky najdu nějakou sílu, jak z toho dna. Někdy se tam člověk dostane, a ono už to tak bývá, že když se vám daří, tak máte spoustu přátel, a když se vám nedaří, tak od vás všichni utečou, tak pak je třeba sáhnout. A když je ještě kam sáhnout, tak je to vždycky dobře."
Ocenění však osobnosti získávaly za různé skutky. Vyznamenání dostali například za katechistickou službu, angažovanost v péči o kostel, či pomoc lidem.
