Vladimír Vlček, ředitel HZS MSK: Příkaz k výjezdu přišel na prvosledové jednotky 17:49, takže vyjela stanice z Bohumína současně vyjela i stanice Orlová a byla povolána i stanice Karviná a současně s tím, také dvě dobrovolné jednotky. První jednotky přijeli na místo v 17:54, což byla první cisternová automobilová stříkačka z Bohumína a 30ti metrový žebřík a také dobrovolná jednotka ze Starého Bohumína. Následně přijela jednotka v 18:01 z Orlové, která měla prvosledovou cisternovou automobilovou stříkačku a dále požární vysokozdvižnou 30ti metrovou plošinu. A pak následovaly další jednotky včetně žebříku z Ostravy, který byl povolán a přijel na místo 18:10.
Tomáš Kořistka, redaktor TV Polar: Můžete popsat ten samotný zásah? Přijeli na místo a jaký byl ten postup.
Vladimír Vlček, ředitel HZS MSK: Ta standardní operační procedura, která vychází z bojového řádu je taková, že primárně se nasazují síly a prostředky dovnitř budovy. To znamená, že hasiči vybaveni potřebnými technickými prostředky jdou po schodišti. Shodou okolností, tady bylo chráněné únikové schodiště až do toho 11. patra. Současně tahají linku, která se pak následně zavodňuje a začínají tzv. průzkum bojem. V té první fázi tady celou tuto činnost absolvovali dva hasiči z prvosledové jednotky z Bohumína a následně byli posíleni dvěma a pak ještě jedním hasičem z dobrovolné jednotky. A ten jejich hlavní úkol je, aby co nejrychleji jednak provedli průzkum na tom podlaží, kde hořelo a samozřejmě účinně zasáhli ke zdolávání toho požáru. Musím říct, že to se bezesporu podařilo, protože ten požár se nerozšířil do jiných bytů. Všechny 4 další byty, které byly na tom podlaží jsme evakuovali. Celkem tedy 7 osob a tyto byty zůstaly ze strany požáru nedotčené. Totéž se dá říct o bytech, které byly nad požářištěm. To znamená ve 12. patře.
Tomáš Kořistka, redaktor TV Polar: Tu vodu nesli zespodu nebo se napojili na nějaký systém?
Vladimír Vlček, ředitel HZS MSK: Ne, ten systém je udělaný takovým způsobem a máme to odzkoušené, je to rychlejší, máme takové speciální koše. To znamená, když hasič utíká v dýchacím přístroji nahoru, tak se mu automaticky odvíjí hadice po schodišti a okamžitě se pak zavodňuje a rozdělovač se dává do patra pod a začíná hašení.
Hasiči museli do 11. patra s plnou výbavou a čelili žáru o stovkách stupňů
Tomáš Kořistka, redaktor TV Polar: Dá se říct, za jak dlouhou dobu začali hasit?
Vladimír Vlček, ředitel HZS MSK: Já v tuto chvíli neumím říct přesný údaj. Je to také předmětem analýzy, ale zkuste si vyběhnout 11. pater s tím, že jste nejenom plně oblečen, máte na zádech dýchací přístroj, ale celkem to vaše závaží je řádově nějakých 30-40 kilo. Není to úplně jednoduché a musím říct, ještě v těch podmínkách, které panovaly v ten den, protože samozřejmě bylo teplo. Na druhou stranu ti hasiči jsou na to cvičeni. Musím říct, že když jsem přijel na místo zásahu, tak jsem u některých viděl známky velmi velkého vyčerpání, ale to se odvíjelo nejenom od toho vystoupání do 11. patra, ale je třeba předpokládat také to, že ten žár, který se projevuje při takovémto požáru, ještě když byl použit akcelerant se může hýbat v teplotách řádově od 200 až teoreticky do 800 stupňů Celsia.
Tomáš Kořistka, redaktor TV Polar: Potom asi v této chvíli začal i zásah venku a ten probíhal jak?
Vladimír Vlček, ředitel HZS MSK: Ten probíhal současně. V tu chvíli, když velitel zásahu měl prvotní informace a provedl průzkum, tak viděl, že lidé přelézají z balkonu na balkon, takže nařídil použití výškové techniky po straně budovy. Takže tam přejel žebřík, který byl z Bohumína. Bohužel, ta situace byla taková, že nástupní plocha, která je vytvořena před tím výškovým domem je postavena ve vztahu k té únikové cestě, takže musel přejet na nezpevněnou plochu na trávu, což samozřejmě je mnohem složitější zapatkování takovéhoto žebříku než na té zpevněné ploše. Předpokládalo se, že z té strany bude provedeno hašení. Než se tady toto událo, tak dojela stanice z Orlové a byl pokyn k přesunu žebříku na druhou stranu, kde došlo k té další tragické události, že lidé už skákali z oken.
Lidé začali padat z oken 7 minut po příjezdu první jednotky
Tomáš Kořistka, redaktor TV Polar: Matrace se tedy začala nafukovat kdy?
Vladimír Vlček, ředitel HZS MSK: V tu chvíli, když byl žebřík redislokován na druhou stranu.
Tomáš Kořistka, redaktor TV Polar: Můžeme trošku popsat, jaké jsou ty zásady používání matrace?
Vladimír Vlček, ředitel HZS MSK: Řekl bych, že to je naprostý exces, kdy se používá matrace pro záchranu, pro seskok. Je to opravdu případ, se kterým já jsem se prakticky nesetkal do této doby v mé praxi. Protože celý ten kodex té požární bezpečnosti je uzpůsoben požární bezpečnosti staveb, je uzpůsoben k tomu, že opravdu v těch výškových domech nad 22,5 metru se zasahuje vnitřními zásahovými cestami a ti lidé se zachraňují. To, že je možné přistavit výškovou techniku, ať už plošinu nebo žebřík, to je jenom přidaná hodnota, ale zase těch případů z těch 22 tisíc, které máme ročně je v řádu jednotek kusů kdy se takhle postupuje. Použití matrace obecně z našeho pohledu je nejčastější zejména u sebevrahů, kde samozřejmě je jiná situace, protože lze v tuto chvíli předpokládat, že je na to větší čas. U té situace, která byla na místě je třeba si uvědomit, že k těm skokům došlo po cirka 7 minutách od příjezdu první jednotky. To znamená, že opravdu ten čas byl velmi krátký i ve vztahu k té redislokaci jednotky jako takové. Další problém, který vzniká při použití té matrace je ten, že samozřejmě ta matrace menší je pro seskok z 23 metrů. Jedenácté patro se dá jednoduše říct, že to je 33 metrů, ty technické podmínky, které jsou pro použití matrace vyžadují, aby byla rovná plocha, ale to jsou všechno další aspekty se kterými se musí počítat a je třeba také vnímat to, že pro tu obsluhu a vytažení jsou tam dva hasiči. Ta matrace má 86 kilo a vyžaduje si půdorysnou plochu 5x5 metrů. Já vím, že zaznívají spekulace spočívající v tom, že prostě hasiči mohli matraci postavit dříve, rychleji, ale v tuto chvíli si myslím, že tady tato záležitost opravdu měla jakousi časovou posloupnost a hasiči vycházeli z těch informací, které v danou chvíli měli.
Tomáš Kořistka, redaktor TV Polar: Poslední otázka. Hodnocení toho zásahu?
Vladimír Vlček, ředitel HZS MSK: Tak já se musím připojit k našemu řediteli i k ministrovi. Myslím si, že ten zásah byl zvládnutý dobře. Je mi nesmírně líto těch obětí. Nepamatuji, že bychom opravdu u požáru měli 11 obětí. Je to nesmírná tragédie, tragédie i pro ty pozůstalé. Na druhou stranu je třeba vnímat, že požár se nerozšířil mimo byt, který byl postižen. Ten extenzivní rozvoj toho požáru ve všech místnostech bytu byl zapříčiněn jednoznačně tím akcelerantem. To je první moment. Potom, že ten požár byl rychle zvládnout hovoří také to že ta doba lokalizace požáru byla 30 minut nebo něco málo přes 30 minut, což je velmi rychlé. Nasazení sil a prostředků bylo opravdu velmi velké protože v prvních 10 minutách od začátku zásahu bylo na místě 26 hasičů a 6 cisteren. Celkem se na zdolávání toho zásahu podílelo nějakých 46 hasičů. Já samozřejmě vnímám, že z pohledu diváka, kteří viděli tu tragédii zvenčí, to může vypadat tak, že hasiči nekonali dobře, ale já to opravdu musím odmítnout protože všechna ta fakta o kterých hovoříme hovoří jednoznačně o tom, že ten zásah, co se týče zejména vnitřku budovy byl jednoznačně efektivní a to nasazení sil a prostředků bylo efektivní. Co se týká dojezdových časy, tak fakta hovoří jasně. Jestliže nám předpis zákon říká, že v těchto případech konkrétně, co se týče Bohumína bychom měli mít 2 cisterny do 10ti minut, tak my jsme je měli v polovičním časovém intervalu. Takže já samozřejmě nechci v tuto chvíli řešit komplexní hodnocení zásahu. To bude předmětem spousty dalších analýz, ale v tuto chvíli jednoznačně vidím to, že hasiči zasáhli tak jak měli.
