Na břehu Žermanické přehrady si dali sraz otužilci, kteří si přišli zaplavat a tím přispět na dobrou věc. Za každý uplavaný metr věnovali minimálně korunu na podporu nevidomého Kamila.
Kamil Kotas, nevidomý muž: “Má můj velký obdiv každý, kdo se rozhodl takto pomoci. A obzvlášť vrhat se do studené vody a předvádět sportovní výkony. Je to neobvyklá akce a klobouk dolů před Koupelníky.”
Jaroslav Kotas, otec nevidomého muže: “Je to takové překvapení, že se to povedlo uspořádat dnes, kdy je den nevidomých. Klobouk dolů, že se to tak sešlo."
Teplotu vody plavci vůbec neřešili. Při necelých 10 stupních byla teplejší než vzduch.
Petr Smejkal, organizátor: “Mottem této akce je, kolik metrů plaveš, tolik korun věnuješ na charitu. Máme tady 4 bojky, to znamená 4 tratě a každý, kdo uplave od 25 do 200 metrů, tak by mohl přispět. Samozřejmě to nikdo kontrolovat nebude, každý dá, kolik uzná za vhodné. Ty tratě jsme udělali, aby to mělo takový nějaký řekněme soutěžní charakter. Důležité je, že ta myšlenka se nějak ujala a všichni jsme se shodli, že by to nemuselo být špatné udělat nějakou charitu, udělat něco pro někoho. A protože jste to nechtěli dělat pro nějakou organizaci, chtěli jsme být adresní, tak jsme si vybrali Kamila Kotase. Je to náš soused v podstatě, hornobludovický občan, který je nevidomý, který přišel o maminku a žije pouze s tatínkem. Tak jsme si říkali, že by to mohl být dobrý adept na to, abychom se prostě na něho nějak způsobem složili.”
Šárka Staňková, otužilkyně: “Otužování a plavání se věnuji proto, protože je to hodně relax, nabíjí mě to, dává mi to odpočinek. Setkávat se s podobně zaměřenými lidmi je navíc velká radost, takže je to ohromně prima. No a proč Kamilovy míle? Vždycky mám radost z toho, když to, co dělám má nějaký přesah přes mou osobu a může z toho mít radost, užitek i někdo jiný. Máme to tady tak všichni.”
Mnozí otužilci ve sbírce věnovali více peněz, než kolik metrů uplavali. Vybralo se více než 30 tisíc, které Kamil použije na nákup speciálních pomůcek.
