Reklamní pohádky byly rozšířené v Československé republice zhruba do poloviny čtyřicátých let minulého století. Mnozí návštěvníci nemají ani tušení, že něco takového vůbec existovalo. Ve své době byly přitom velmi rozšířené a děti je nadšeně sbíraly.
Igor Hornišer, historik a sběratel: „Reklamní pohádky to byly takové drobné tiskoviny, které si děti mohly, nebo dostaly od knihkupce, když šly s maminkou na nákup, tak někde u pokladny, v drogerii, dostaly tenhle lísteček. Účelem bylo nalákat ty děti, aby příště přivedly maminku zase zpátky na nákup.“
Anketa, návštěvníci vernisáže: „Je to takový pohled do života v minulost. Dneska už neznáme takové věci.“
„Zajímavé je, že to vůbec existovalo. Ani jsme o tom nevěděli, že něco takového vůbec bylo. Ten fakt, že to vůbec takhle fungovalo, ten marketing.“
„Ráda bych si přečetla ty pohádky, ale to nejde. Jinak je to moc pěkný.“
„To je prvotřídní účel ta reklama a tahali to přes ty dětičky.“
Reklamní pohádky dětem dávaly příběh – pohádku. Výjimkou je tak zvaná sada Pilnáčkovy abecedy, která nabízela malým dětem také možnost seznámit se s českou abecedou.
Igor Hornišer, historik, sběratel: „Pilnáčkova abeceda je písmeno, které je tištěno, potom psacím písmem je nějaká drobná básnička, k tomu obrázek a pochopitelně ještě reklama.“
Výstava je vlastně částí sbírky historika bruntálského muzea Igora Hornišera. Ten propadl kouzlu reklamních pohádek už v dětství.
Igor Hornišer, historik a sběratel: „Já jsem k těm pohádkám přišel tak, že jsem jezdil k babičce na prázdniny a několik těch lístečků tam zapomenutých ještě leželo a já jako dítě jsem poslouchal ty příběhy.“
Pokusy z posledních let o obnovení reklamních pohádek se nesetkaly s úspěchem. Proti dnešní někdy až agresivní reklamě neměly reklamní pohádky šanci.
