Noční akce v Archeoparku se stala již tradicí a mnoho rodičů s dětmi sem přijelo již dlouho před začátkem.
Lenka Ježová Bichlerová, náměstkyně ředitele: „Jako každý rok jsme si připravili pro návštěvníky noční prohlídku, tentokrát s názvem Noc temných stínů a podtitulem Případ mrtvého Huberta. Ten podtitul se dozví návštěvníci až tady na místě, to je pro ně trošičku překvapení, jejich úkolem, velkých i malých návštěvníků, doufejme, že se nebudou moc bát, bude projít takovou stezku odvahy, dalo by se říci."
Děti se po skupinkách vydávaly na strašidelnou trasu po archeoparku a blízkém lese, kde na ně čekala mnohá překvapení.
Lenka Ježová Bichlerová, náměstkyně ředitele: "Na připravené trase musí splnit určité úkoly a aktivity. Budou zhruba na deseti stanovištích hledat indicie. Dozví se vlastně, kdo to ten Hubert byl, kdy žil, jak žil, co se mu stalo. Na závěr pro úspěšné luštitele čeká diplom a drobná odměna.“
Strašidelné postavy čekaly na každém kroku.
Strašidlo: „Jsem žena z lesa, zabloudila jsem, už tisíc let tady hledám domov a Hubert mi loví zvířata nebohá, tak hledám někoho, kdo bude tady kamarádit se se mnou.“
Strašidlo: „Jmenuji se Kiki a jsem kostlivec, který pláče krví.“
Strašidlo: „Já jsem Niki a jsem kostlivec.“
Strašidlo: „Já jsem bludička, bludička.“
Děti pomocí indicií postupně odhalovaly životní osud hledaného Huberta.
Strašidlo: „Hildečka, snoubenka Hubertova. Očička upřímná měl Hubert, nestihli jsme to nestihli, nepapal vitamíny. Papal úplně jiné věci a tak to dopadlo.“
Richard, postava Huberta: „Já se jmenuji Hubert a jsem ta hlavní postava tohohle příběhu. Je to o tom, že jsem byl pytlák, kterého nachytal hajný. Ten hajný ale měl být potom otráven Hubertem, ovšem Hubert to byl velice nešika a tu otrávenou smaženici snědl sám a proto umřel.“
Ti nejlepší samozřejmě vše odhalili a měli v noci o čem přemýšlet.
Anketa, děti: „Umřel v lese a jakoby uvařil si v chaloupce oběd a byla tam jedovatá houba.“
„Pro mě nejstrašidelnější byly ti dva kostlivci, co brečeli krev a ti, co tam zpívali.“
„Nejvíc se mi líbilo, jak tady Máju vylekal Hubert.“
Archeopark v Chotěbuzi stojí na místě pravěkého obydleného sídla ze starší doby železné a později slovanského hradiska a rozhodně stojí za návštěvu milovníků historie i v denních hodinách. V září je čeká Den svatého Václava a v říjnu Mezinárodní den archeologie.
