82letá paní Štefková se za svobodna jmenovala Madejová a původem je z Doubravy na Karvinsku. Odtud ji s celou rodinou v lednu 1939 vystěhovali Poláci. Její maminka ale měla ještě dům na Morávce. A protože byl vysoko v horách, našli v něm útočiště partyzáni.
Venuše Štefková Madejová, pamětnice z Morávky: "Věděli jsme, že přijdou, tak se ta bramboračka navařila. To byli kluci, kteří měli od 22 do 26 let. A každý vzpomínal na domov. Byl tam nějaký Štefan. Byl takový vysoký, štíhlý, červené tváře, málomluvný a byl až ze Sibiře. A vždycky říkal: "Až bude po válce, já přijdu zpátky na Morávku a budu tady žít." A pak na odpočívali na Zajičorce a tam je přepadli Němci. To bylo někdy na začátku prosince. A on tam tehdy padl. Ale tím, že tady byli a nejen na Morávce, byli v Čechách a všude, tak ti němečtí vojáci nebyli na frontě a měli taky hrůzu. Tak jako jsme my měli hrůzu z nich, tak oni měli hrůzu z partyzánů."
Partyzáni k nim přišli poprvé v na podzim 1944. Rodina paní Madejové-Štefkové ale nebyla jedinou, která odbojářům poskytovala útočiště. Do dějin se zapsal i její soused pan Dominik Kotásek. Ten za pomoc partyzánům zaplatil životem.
Venuše Štefková Madejová, pamětnice z Morávky: "Pan Kotásek padl spolu s partyzány toho 9."
Desítku partyzánů Němci postříleli v prosinci 1944. Podobný osud jako je a pana Kotáska čekal i další zdejší obyvatele. Jak už to v druhé světové válce bývalo, i tady se našli konfidenti, kteří udali nejednoho chalupníka. Ve zdejším hostinci proběhl soud.
Venuše Štefková Madejová, pamětnice z Morávky: "V úterý ráno nás zatkli, odvedli tady do toho hostince. Pak nás začali vyslýchat vždycky po jednom. Mě myslím dvakrát nebo třikrát uhodili."
Jan Štefek, obyvatel Morávky: "Jak měl být ten soud, tak to byla obrovská řada lidí z celé Morávky. Já jsem šel pro lidi do tří chalup, ti zase pro lidi do dalších tří chalup. A žádný si neodvážil, aby k tomu soudu nešel."
14 lidí Němci odsoudili k trestu smrti. Paní Štefková skončila v káznici pro mladistvé. Celá její rodina válku přežila. Venuše Štefková Madejová, pamětnice z Morávky: "O válce by se mělo mluvit. Jenom staří zapomněli, nebo chtějí za výpověď peníze. A mladí tvrdí, že je to všechno blbost. A víte, dokud to nepoznáte na vlastní kůži, tak nevíte, co to je. Je mi líto těch milionů, milionů lidí, co padly. A zbytečně!"
Kromě pamětní desky na hostinci je v obci ještě jedna hmatatelná vzpomínka na minulost, a to sousoší „Partyzáni" v Morávce-Lipovém.
