Voda
opavského stříbrného jezera se třpytí v ranním slunci. Stejně
jako jinovatka, která pokrývá trávu. Ačkoliv je duben, rtuť
teploměru klesla pod nulu. Fotbalový záložník Jan Řezníček
sem míří každé ráno, aby se zanořil do ledové vody.
„Chodím
sem kvůli tomu, že je to v podstatě pláž, v létě se tady lidé
koupou. Takže můžu pohodlně sejít do vody. A jelikož neplavu,
tak se jen ponořím a držím,“ popisuje.
S
otužování začal na podzim ještě s dalšími hráči z kabiny.
Zatímco ostatní to po několika týdnech vzdali, on vytrval.
Společnost mu teď
dělají maximálně tak zvědavé kachny a labutě, které
zatopený sádrovcový lom neopouštějí ani v zimě.
Pobyt v
ledové vodě střídá krátká série cvičení na břehu jezera,
která pomůže rozproudit krev. Otužování opavskému záložníkovi
svědčí. Během uplynulého půl roku nezastonal.
„Je to
takový můj ranní rituál. Přijet sem, být v přírodě. Je to
pro mne nastartování do nového dne,“ prozrazuje Řezníček.
A teď
hurá na trénink. Kvůli koronavirové infekci se nyní musí hráči
slezského klubu připravovat individuálně.
„Na
dopoledne mám naplánováno posilování, odpoledne půjdu běhat,“
popisuje.
Fotbalová
liga je teď přerušená. A tak se nejen Jan Řezníček, ale také
jeho 23 spoluhráčů těší, až zase vyběhou na zelený pažit
opavského stadionu.
