S nápadem pomoci rodičům, kteří se starají 24 hodin denně o postižené děti přišla před dvacet lety tehdy čerstvá absolventka oboru speciální pedagogika Blanka Závorková a její manžel.
Do projektu se oba pustili s nadšením. Pochopení našli také u vedení opavské Charity i města. Za rok bylo zařízení, které začalo pečovat o hendikepované děti, na světě. Útočiště našlo v nevyužívaném pavilonu mateřské školy, kde sídlí dodnes. Zakladatelé stacionář pojmenovali Mraveneček.
Mraveneček byl na dlouho jediným neústavním zařízením v Opavě, které pomáhalo rodičům s péčí o jejich těžce nemocné děti. Prvním klientem byl Petr, který je stacionáři věrný dodnes.
Klienti chodí společně na procházky, do divadla či na výlety. Tráví čas se svými vrstevníky, kteří jim v domácí izolaci chybí. Trénují samostatnost. Mohou se zapojit také do rehabilitace, kterou stacionář poskytuje. S pečovateli mohou být klidně celý den, nebo jen jeho část. Záleží na potřebách rodičů.
Renáta Gajdošová, matka klienta Stacionáře Mraveneček: „Není to jen když chodím do práce, ale i když jsem nemocná nebo potřebuji si dojít na úřady. Nedokážu si to bez stacionáře představit. Mockrát mi šlo na mysl, co by bylo, kdyby Mraveneček nebyl otevřený.“
O 20 klientů, kteří jsou dnes ve věku od 16 do 35 let, se stará 8 sociálních pracovníků.
Nejtěžší zkouškou prošel stacionář Mraveneček nejspíš vloni na jaře, kdy musel být téměř na tři měsíce uzavřený kvůli lockdownu. Pečovatelé sice udržovali kontakt se svými klienty po telefonu, ovšem rodiče prožívali bez pomoci pracovníků krušné chvilky. O to raději byli všichni, když se mohli vrátit zpět.
