Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: V listopadu 1989 jste byl jedním z organizátorů demonstrací proti komunistickému režimu, které se odehrávaly v Opavě na dnešním Horním náměstí. Pamatujete si, kdy jste poprvé z improvizovaného pódia u divadla promluvil a o čem?
Ivo Mludek, pamětník událostí, nezávislý novinář: „Pamatuju si, bylo to 20. listopadu. Hlavně jsme lidem říkali, že je potřeba manifestovat každý den. Vydržet. A přijít zas. A také jsme říkali: Vezměte s sebou i rodiče. Na první manifestaci byli především studenti ve věku 17- 18 let. Rodiče s nimi začali přicházet až později.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Dnes, v době internetu a sociálních sítí, kdy se informace šíří rychlostí blesku, si ani nedovedeme představit, jak se tenkrát tato setkání svolávala. Jak jste si předávali informace?
Ivo Mludek, pamětník událostí, nezávislý novinář: „My jsme demonstrace dělali každý den a vždy v pět hodin. Takže si na to lidé začali zvykat. Vždy jsme na demonstraci oznámili, aby lidé přišli druhý den znovu. A vylepovali jsme plakáty. A pak jsme také objížděli školy, fabriky... atd.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Kdy jste začal věřit, že by se mohlo něco změnit? Že by se tehdejší Československo l začít ubírat svobodným, demokratickým směrem?
Ivo Mludek, pamětník událostí, nezávislý novinář: „Celý život jsem prožil v normalizaci, takže já jsem si vůbec nedokázal představit, že jsem se mohl dožít něčeho tak úžasného, jako byl listopad ´89. A poprvé, když jsem si říkal že to fakt praskne, bylo když jsem stál před zaplněným Horním náměstím na generální stávce: A nejen Horní, ale i Dolní náměstí bylo plné lidí, kteří skandovali, že to skončilo. Tak jsem si říkal: Asi jo, probudili jsme se do nových časů!“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jaké jste měl představy o budoucnosti tenkrát před 32 lety? A co z nich se splnilo? A co Vás naopak zklamalo?
Ivo Mludek, pamětník událostí, nezávislý novinář: „Já jsem hlavně cítil a dodnes cítím, že se před námi otevřely všechny ty cesty, dveře a brány, které komunistický režim zabouchl a zakázal. Dodnes to považuji za zázrak! Takže já jsem spokojený. A jestli se něco nepovedlo? Samozřejmě, spousta věcí se nedaří. Ale to už patří ke svobodě. Člověk si ručí za věci, které dělá, a také za ně musí zaplatit. A co se nepovedlo - za to si můžeme sami. Je potřeba se z toho poučit a jít dál.“
