Jako předlohu k opeře si v polovině 19. století slavný Giuseppe Verdi zvolil hru Victora Huga Král se baví. Kvůli příliš okaté paralele s francouzským královským dvorem, bojovala hra ve své době s cenzurou. Stejně tak později i Verdiho opera, jejíž libreto muselo být před uvedením několikrát přepracováno. Nicméně na aktuálnosti ani dnes nic neztratilo.
Hrbáč Rigoletto si musí své místo ve společnosti zasloužit. Třeba absolutní oddaností vévodovi, pro kterého pracuje. A to přesto, že jeho konání je nemorální.
Na jedné straně oddaný zhýralému vévodovi, na straně druhé otec dcery, kterou chce ochránit před zlem, kterému přihlíží. A sám sebe přesvědčuje, že je to tak správně. Muže dvou tváří ztvárnil hostující barytonista Pavel Klečka ve své pěvecká kariéře už počtvrté.
Rigoletta dožene jeho vlastní stín v podobě naplněné kletby. O jeho dceru Gildu usiluje jeho pán s pověstí svůdníka.
Touha otce Rigoletta po pomstě je velká. Sjedná si nájemního vraha, aby vévodu zabil. Omylem se obětí stane Gilda. Příběh o touze, lásce, svodech i nenávisti a prokletí vede až ke smrti.
Dirigent Vojtěch Spurný se nechal inspirovat kritickým vydáním Verdiho opery o třech dějstvích. Diváci mhou vidět dílo v jeho nekrácené podobě.
Víc jak dvou hodinová opera má původní, rychlejší tempo. To totiž od doby jejího vzniku zpomalovalo. Kvůli zvyšujícím se hereckým nárokům na zpěváky.
