Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Řekněte, s jakými emocemi sem přicházejí uprchlíci?
Yelyzaveta Pruska, dobrovolnice: „Lidé jsou ve špatném psychickém stavu. Oni vůbec ani neví, co potřebují, co by si měli všechno zajistit. Jsou zmatení. Je velmi těžké si představit, že člověk ztratí úplně všechno a ani neví, zda se bude moci vrátit domů. Zda vůbec budou mít ten domov. Bohužel, nemůžeme jim zaručit žádnou jistotu. Ale můžeme jim pomoci tak, že koupíme třeba boty nebo prací gel nebo sladkosti pro děti. Prostě pomoci tak, jako to teď děláme všichni. Aby ti lidé se necítili úplně bezmocní.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR:
Vy organizujete pomoc také směrem na Ukrajinu. Jaká je možnost dopravit tam nějaké materiální zajištění?
Yelyzaveta Pruska, dobrovolnice: „Když se na mne obrátí někdo známý nebo kamarád, tak my se snažíme pomoci té konkrétní věci, konkrétnímu místu. „Všechno organizují mí známí. Jedni naloží věci do auta, dovezou na hranici. Tam to převezou další naši kamarádi a vezou náklad místo. Takže ta jistota je skoro řekněme 100%, že se pomoc na konkrétní místo dostane.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Kromě toho, že pomáháte, máte i svoje zaměstnání. Jak se to dá skloubit dohromady?
Yelyzaveta Pruska, dobrovolnice: „Ještě před pár dny jsem byla na rodičovské dovolené. Ale musela jsem nastoupit do práce. Přijeli k nám mí rodiče a rodiče mého manžela. Tak to teď máme finančně náročnější. Nedá se ale nic dělat. Lidé, kteří sem utekli před válkou, to mají složitější než já. Pomoci věnuji veškerý svůj volný čas. Zatím tady mám babičky na hlídání dětí, takže se snažím, co můžu.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jaké k vám teď proudí zprávy z Ukrajiny?
Yelyzaveta Pruska, dobrovolnice: „Bohužel, zprávy jsou špatné. Nikdo neví, kdy válka skončí. My se můžeme jen modlit, aby se tak stalo. To, co se děje v některých ukrajinských městech je hrůzné. Třeba v Mariupolu, který je úplně uzavřený. Nevedou odtud žádné humanitární koridory. Bydlí tam rodiče mé blízké kamarádky. A ona neví, zda jsou živí. Jediné, co můžeme udělat, je modlit se. Nic víc dělat nemůžeme.“
