Sovy většinou nestaví hnízda. Snůšky kladou do opuštěných hnízd, např. dravců, holubů, krkavcovitých ptáků ad., do přirozených dutin ve stromech, do hnízdních dutin šplhavců nebo na zem. Jejich vejce jsou vesměs bílá a téměř kulovitá. Na snůšku zasednou hned po snesení prvního vejce, tzn. že mláďata se líhnou postupně i v několikadenních intervalech, což vede ke značným velikostním rozdílům. To platí i pro sýce rousné.
Voliéra sýců rousných je součástí komplexu pěti voliér, které vznikly na jedné z botanických stezek – na Cestě vody. Jejich obyvateli jsou vybrané druhy našich sov. Ve všech případech se jedná o vzácné a ohrožené druhy české přírody.
Co sovy nejvíce ohrožuje?
- rapidní úbytek vhodných míst, kde mohou hnízdit, zejména staré stromy s dutinami, staré zemědělské budovy apod.
- srážky s dopravními prostředky na silnici i železnici
- úbytek potravy v důsledku používání pesticidů v zemědělství k hubení hlodavců, hmyzu a dalších tzv. „škůdců“
- utonutí v nejrůznějších otevřených nádržích (bazénech, sudech, jímkách apod.) s kolmými stěnami
- uhynutí ve vertikálně stojících rourách (např. větrací šachty, vzduchotechnika), v nepoužívaných nebo pouze sezónně používaných komínech, ze kterých nemohou ptáci vyletět ven
Sýc rousný (Aegolius funereus) patří k malým druhům sov. Jeho oblíbeným hnízdištěm jsou dutiny, které ve starých bucích vytesal datel černý. Tato sova nehouká jako většina ostatních sov, ale jejím hlasem je melodické volání, které zní jako slabé vysoké „pú pú pú pú“. V některých oblastech často využívají sýci k hnízdění ptačí budky. V České republice patří ke zvláště chráněným druhům.
