Před několika lety v Národním divadle moravskoslezském sklízel zasloužený potlesk komediálně melancholický Večer tříkrálový. Tentokrát dramaturgyně Klára Špičková a režisér Peter Gábor zvolili nejslavnější komedii Williama Shakespeara Sen noci svatojánské v překladu Martina Hilského. Největší dramatik všech dob v ní rozehrává situaci s několika nedorozuměními, která se přes dobrou vůli protagonistů zamotává čím dál víc.
"Shakespeare obsadil do hlavní role LÁSKU, a ta nás přece provází po celý život. Rodíme se z lásky, z lásky jsme někdy celí úplně bez sebe, Shakespeare dokonce říká, že i nenávist je jen láska v přestrojení. Milujeme a hlavně toužíme milovat a být milováni. A když se tohle všechno spojí do bláznivé noci plné zázraků a připlete se k tomu ještě partička řemeslníků-herců, jsme jako v opojení, ve kterém dostávají prostor naše nejskrytější touhy a představy," uvádí Peter Gábor.
Magickou atmosféru inscenace umocňuje výprava se světélkujícími efekty. "Scénografie je postavená na fragmentech, které se v kouzlení se stíny otáčejí a pulzují v otevřeném prostoru. Na scéně jsem použila linky jako rastr do kruhu, něco jako halucinogenní kino. Jde o větvení stínů a větvené clony barev, jejichž spletitost pak tvoří les. Na točně je namalovaná mandala, která vynikne jen při UV osvětlení. Je to jakýsi pořádek, který bude narušen poté, co uvidíme milenecké orgie, které se odehrávají na bonbónu, v listí a ve vyschlém jezírku. A proč právě temná modrá? Modrá je symbolem rozjímání a modlitby," vysvětluje scénografka a kostýmní výtvarnice Katarína Holková.
"Tématem oděvu je hédonismus spojený s individuálností, u kostýmů, inspirovaných knihou Magie barev, jsem chtěla dosáhnout bláznivosti a karnevalovosti. Každý herec má své fyzické danosti, kterým se přizpůsobuje zbarvení. Inspirovaly mě také květy jako afrodiziaka, která podporují milostnou touhu. Možná je celá hra jen cestováním ve spánku, víly uhlazují cestičky lásky, spojují a věští zamilovaným jejich osudy. Jejich setkání může být takovým malým sabatem. Nasvítíme mlhu a možná bude les nakonec jen opuštěným divadlem s odloženými kulisami."
Hudbu složil Vladimír Franz, pohybové spolupráce se ujal Tomáš Krivošík. V hlavních rolích kouzelné alžbětinské komedie se představí Aleš Bílík / Ivan Dejmal, Igor Orozovič, Veronika Lazorčáková, Petra Lorencová, Vladimír Čapka, Tomáš Jirman, Lada Bělašková, Libor Olma, Vladimír Polák, Robert Finta, Marcel Školout, Jaroslav Rusnák, Ondřej Malý, František Strnad, Pavlína Kafková, Renáta Klemensová, Marie Logojdová a další.
Třebaže se nedochovalo žádné přímé svědectví o diváckém ohlasu alžbětinských inscenací Snu noci svatojánské, z nepřímých zpráv vyplývá, že hra byla velmi populární už za Shakespearova života. Pravděpodobně to byla jedna z prvních her, které se hrály pro krále Jakuba (na Nový rok 1604). Od té doby patří k nejhranějším komediím vůbec a jejímu kouzlu a vtipu pravidelně propadají významné divadelní scény.
