“Pokud je počet prvňáčků větší, jako třeba letos třicet, tak se je škola snaží rozdělit do dvou tříd, aby jich nebylo hodně. Takže jsem si rozdělili prvňáčky na dvě třídy. Lépe se nám s nimi pracuje a lépe se adaptují na školní prostředí,” uvedla Eva Pálková, učitelka 1.B.
“Líbí se mi tu, jsou tu docela lehké úkoly,” pokrčil rameny jeden z prvňáků. “Umím počítat do stovky,” přidala se spolužačka. “Líbí se mi paní učitelky a celá škola,” svěřila se další šestiletá dívka.
Jednu třídu prvňáčků jsme tedy zastihli při matematice, druhou při hodině tělesné výchovy.
Postupné zvykání si na školu je podle pedagogů prvního stupně individuální záležitostí a vyžaduje trpělivost.
“Je to celkem dlouhodobý proces, než si děti zvyknou na školu, musí se naučit veškerá pravidla, která ve škole fungují, učí se sžívat se spolužáky a my učitelé se jim to snažíme zpříjemnit,” podotkla Jarmila Javůrková, učitelka 1.A.
Za výhodu a dobrou přípravu pro nástup do 1. třídy tu určitě považují poslední povinný rok docházky v mateřských školách.
“Protože většina těch dětí umí držet tužku, jsou takové komunikativnější než to bývalo kdysi, když děti do školky nemusely. A jsou živé, jako to dneska bývá,” přidala se kolegyně Eva Pálková.
