Obecní zabíjačka se na prostranství před mateřskou školu ve Světlé Hoře konala letos už po osmé.
Leoš Sekanina, sdružení Světelská pohoda. „Světelská pohoda si dala za cíl obnovu a udržení tradic. Jednou z tradic jsou i venkovské zabíjačky, takže se to snažíme občanům trošičku přiblížit.“
Václav Vojtíšek (nez.), starosta Světlé Hory: „Zájem je, spíš se potýkáme s tím, že toho chybí a nikdy se nedá trefit, kolik by toho asi výrobků mělo být a jak by bylo potřeba uspokojit ty zájemce.“
Zabíjačka znamená spoustu práce. Všichni, kteří ji zajišťovali, museli vstávat už za kuropění. Pod kotli se zatápělo v šest hodin ráno.
Antonín Dudešek, řezník: „Budeme dělat jelita a jitrnicový prejt bude. Na tlačenku asi nebude materiál, poněvadž počítám, že to zase jako návštěvníci to sní, to pěkné maso, takže tlačenka nebude z čeho dělat.“
První dobroty mohli zájemci ochutnat kolem desáté. Řezník a jeho pomocníci pak v práci pokračovali.
Anketa, návštěvníci zabíjačky:
„Já jsem myslel, že koleno, ale teď zjišťuju, že nejradši mám játra, ledvinky, jazyk.“
„Já mám nejradši všecko, to je těžké.“
„Dobré to tady je, doporučuju. Vlastně ani ne, ať to nikdo neví.“
„Co máme nejraději z prasátka? Celé prase.“
Antonín Dudešek, řezník: Teď momentálně chystám sádlo, které se bude rozpouštět a půjde jako na cibulku. Cibulka se na něm bude dělat do jelit, na vnitřním sádle, střevové sádlo je tam a takové odřezky, takové to drobnější.“
Libuše Vojtíšková, sdružení Světelská pohoda: „No vařonka, vařonka. Klasická vařonka, kterou děláme vždycky na zabíječce a obzvlášť, když je zima, tak určitě půjde. Tady se vaří vnitřní sádlo, teda smaží vnitřní sádlo do jelit.“
V minulosti zabíjačka lidem na vesnici zajišťovala zásoby masa na dlouhou dobu. Byla to také příležitost k setkání široké rodiny a přátel. Tento důvod nyní jednoznačně převažuje.
