Nejznámější a s nejdelší tradicí byl i letos letní tábor Tuláků v Dlouhé Stráni.
Milan „Cvrček“ Makovický, vedoucí tábora: „Tuláci fungují od roku 1983, tenkrát jako pionýrský odddíl, dneska už jame tábornická organizace a už se tady střídá vlastně třetí generace. Většina členů jsou děti dětí, kteří tady chodili dříve. Děti na našem táboře spí klasicky ve stanech s podsadou, které si obnovujeme, každý rok koupíme dvě, tři nové. Velkou pomoc máme v kamarádech a rodičích, kteří nám pomáhají ten tábor postavit, pomáhají nám třeba i se sekáním louky, s dopravou vody, bez nich bychom si tuhle činnost nedokázali představit.“
Tábor v Dlouhé Stráni je táborem přírodním, bez elektřiny a internetu. Klade důraz na samostatnost dětí i jejich sportovní vyžití.
Michaela Žvanilka Makovická: „Vlastně máme cyklo tábor, jezdíme na kolech, letos bohužel díky Slezské Hartě nemůžeme, ale byli jsme letos na cyklo výletě v Nové Pláni na koupališti a chystáme se na výlet do biotopu Úvalno. Letošní rok máme téma Robinsoni, děti splní vlastně tematické hry každý den dneska si třeba stavěli si chýše vodě odolné, nepropustné vodě, pečou si domácí chleba, z mouky hady. Na táboře plníme Tulácké odborky, například odborku síly, odborku odvahy, odborku samoty, odborku žongléra, to máme novou, odborku rovnováhy. Celkem oblíbenou je tulácká odborka odvahy, kde děti vlastně musí překonat svůj strach jít určitou trasu v noci a podepsat se na listinu.“
Anketa, táborníci: „Mě se nejvíc líbí hry.“
„Mě se taky nejvíc líbí hry.“
„Mě se vlastně líbí výlety co děláme. Nejtěžší je vlastně ten běh, protože tam jsou vlastně tři stupně.“
„Ten baseball a asi povídání s kamarády.“
„Jídlo je tady dobré, pěkně tady vaří, dneska jsme měli rajskou polívku a buchtičky s krémem. Děláme službu, která vlastně pomáhá uklízet nádobí a tak různě.“
K zajímavostem tábora patří jak originální náplň, tak kolektiv vedoucích, vesměs odchovanců bývalých táborníků.
Martina Hynštová, vedoucí: „Mě se tu líbí moc, my už jsm tu letos jako vedoucí, takže vymýšlíme program pro děti, nejsem tady poprvé.“ „Toto je potní chýše, je to jednoduchá konstrukce ve tvaru jurty asi metr 25 vysoká, uprostřed je díra na rozžhavené kameny, po obvodu jsou lavičky. Přes den si nahřejeme kameny, večer je tam dáme, zalijeme vodou, potom dáme nějaké bylinky co tady máme, jitrocel, kontryhel. Tady si děti myjí ešusy, to je vlastně mycí linka.“
Michaela Žvanilka Makovická, zástupce vedoucího tábora: „Máme tu i odborku zručnosti, kde si děti vyrábí ze dřeva lžičky nebo hrníčky z měkkého dřeva, taky máme odborku běhu. Letos na táboře jsme obnovili sportovní vyžití dětí formou baseballu, je to hra, kterou jsme hrávali kdysi v oddíle s oddíly Pěšáci a Dakotové, Žalmani a Tuláci.“
Mnoho dětí, včetně paní kuchařky jezdí na tábor opakovaně.
Milan „Cvrček“ Makovický, vedoucí tábora: „Kromě paní kuchařky, která nám tady vzorně vaří luxusní jídla, nám pomáhají i rodiče, že nám vizí třeba domácí vajíčka, ovoce, melouny a podobně.“
Josef Haša, vedoucí: „Já už tady funguji 10 let. Od malička, přibližně od takových 10 let.“
Martina Hynštová, vedoucí: „Mě se tu líbí moc, my už jsm tu letos jako vedoucí, takže vymýšlíme program pro děti, nejsem tady poprvé.“Kromě paní kuchařky, která nám tady vzorně vaří luxusní jídla, nám pomáhají i rodiče, že nám vizí třeba domácí vajíčka, ovoce, melouny a podobně.“
Přestože tábor netrvá týdny, jako tábory v minulosti, už dnes se děti těší na jeho další pokračování v příštím roce.
