Trapeři se snaží až do nejmenších podrobností přiblížit době, o kterou se zajímají. Jejich tábořiště je obdivuhodně malebné a nenašli byste v něm jedinou technickou vymoženost.
Hans: "Krajina je krásná a odpovídá. Sešli jsme se tu lidé, co se zajímají o různá období a hlavně různé národnosti. Začnu u nás Skotů samozřejmě. Máme tu zastoupení našeho skotského regimentu a je tu kamarád od Francouzů, od britských osadníků atd., takže taková pestrá směska, která se vyskytovala v koloniích, se sešla v Jeseníkách."
Na tábořišti v Jeseníkách nedaleko Václavova nechyběly ani děti, a to včetně nemluvňat. Jejich maminky si dovedly poradit i bez elektřiny, pračky nebo ledničky.
Magda a Matouš: "Co to obnáší s takovým malým dítětem? Jet a mít asi třikrát tolik věcí co normálně. A nepočítám v tom jídlo. Musím mít oblečení a pak už vlastně nic, ale toho oblečení potřebujeme hodně, protože jsou takové různé nehody, a tak se musí neustále měnit, ale to je stejné jako doma."
Kanaďan: "Tak znamená to hlídání nějakej čas, aby maminka měla dostatek prostoru uvařit jídlo, to se opakuje u snídaně, oběda, večeře. Také hlídat."
Dobová musí být na traperském táboření také strava. Znamená to hlavně fazole, hrách, slaninu a zejména kaše v nejrůznějších podobách.
Eliška: "Dneska jsme měli kaši s čokoládou a hrozinkami."
Děti byly očividně spokojené. Mouchy, komáři a další hmyz jim náladu nedokázali pokazit.
Eliška: "Teď jsem šla do lesa, našli jsme kůru nějakou na lodičky. Budeme dělat závody."
Iva a Karolínka: "Já si myslím, že po třech a více dnech v jednom oblečení žádný hmyz nemá potřebu navštěvovat táborníky. Taky pomáhá hodně česneku a myslím si, že pomáhá hlavně si to nepřipouštět. Ta příroda za to stojí, i když ta klíšťata tam jsou."
Trapeři se při svých tábořeních přesvědčili o zajímavé skutečnosti. To, co běžně zvládali lidé v osmnáctém století, by dnešní člověk bez speciálního výcviku nedokázal ani s posledními výdobytky moderní civilizace.
