Karlovická soutěž v kosení je široko daleko jediná. Za dobu svého trvání si získala stálé příznivce
Kateřina Kočí (nez.), místostarostka Karlovic: „Tu soutěž jsme vymysleli před pěti lety, a spojili jsme ji s oslavou Dne obce, aby se lidi sešli, ale aby taky něco z historie poznali a aby si zasoutěžili v nějaké netradiční disciplíně. Proto Karlovická kosa. Taky proto, že tady máme muzeum Kosárna, kde se v minulosti kosy vyráběly.
Soutěž má přesně stanovená pravidla. Výkony sekáčů hodnotí odborná porota.
Martin Kočí, předseda poroty: „Hodnotí se čas, za který závodník poseče úsek dlouhý 7 metrů. Potom se hodnotí šířka vzniklého pokosu, dále se hodnotí výška strniště a pak se hodnotí kvalita toho pokosu. Na závěr se hodnotí takový jakoby celkový dojem z toho kosáka.“
To znamená, že se posuzuje technika, vystupování, chování a vzhled sekáče. Kosení kosou není vůbec tak jednoduché, jak to vypadá. Zkušení sekáči říkají, že je to kumšt. Před samotným sečením je potřeba nachystat si kosu.
Alois Minařík, sekáč, Vrbno pod Pradědem: „Tak samozřejmě nabrousit kosu a potom nabrat odvahu a soustředit se na to sečení, nic víc není potřeba.“
Milan Němec, sekáč, Bruntál: „Já jsem se to naučil od babičky a dědečka z hor, z Beskyd jako kluk, když jsem chodil na prázdniny. Zkusím to.“
Eva Kyšová, sekáčka, Ludvíkov: „Běžně nekosím, ale když jsem byla dítě, tak mě naučil děda, jakoby postaru na loukách a tak dále. Takže to jdu zkusit po hodně dlouhé době.“
Zdeněk Mlčoch, sekáč, Karlovice: „Jsme rádi, že jsme to zmákli. To je spíš pilka než kosa, proto v tom je to veškeré kouzlo, vidíte sami krásné to. Jinak dobrý.“
Vítězem letošní soutěže v mužské kategorii se stal Antonín Bujáček z Mnichova u Vrbna. Mezi ženami byla nejlepší čtyřiasedmdesátiletá Olga Minaříková z Vrbna pod Pradědem.
