„Děti nečtou, zapomínají na knihy," ozývá se dnes stále častěji. Žáci karlovické školy chtěli ukázat, že to nemusí být pravda.
Hana Vitásková, ředitelka školy: "My jsme chtěli dokázat, že i na venkovské škole dokáží děti udělat velké věci, takže jsme se v září rozhodli, že napíšeme knihu."
Malým literátům pomáhal spisovatel a hudební skladatel Lubomír Müller. Příběhy nijak neupravoval, jsou to skutečná autentická díla. Dětem navíc složil písničku.
Hana Vitásková, ředitelka školy: "Padesát tři dětí si napsalo svůj příběh, svou pohádku, kterou postupně předčítaly panu spisovateli. Potom z těchto padesáti tří se vybralo sedmnáct, které svou pohádku zveřejnily, publikovaly."
Celá kniha je výsledkem devítiměsíční práce dětí. Ilustrace byly vybrány z dvou set návrhů.
Agáta Rokosová, spoluautorka: "Já jsem si sedla a jak jsem se dívala na obraz, tak jsem napsala o obraze. Pak jsem si taky vymýšlela."
Alexandr Schäffler, spoluautor: "Tam byli dva skřítkové, jmenovali se Emil a Edík a oni schovávali různé věci."
Karolína Švarcová, spoluautorka: "Já jsem psala o takovém skřítkovi, jmenoval se Vítek, ocitl se ve škole a děti ho tam našly."
Tereza Zbořilová, spoluautorka: "Já hrozně ráda čtu pohádky, a tak nějaké knížky mi byly inspirací. Mám ráda čarodějky, takže ve své pohádce píšu o čarodějkách, jak čarují a tak."
Škola v Karlovicích není velká, má 138 žáků. Lidé z vesnice jsou na svou školu právem hrdí.
Anketa, obyvatelé Karlovic: 1. "Myslím, že je to pěkné." 2. "Počin, zaplať pánbůh. Začíná nám růst mladá generace, která něco dělá." 3. "Já si myslím, že perfektní. Určitě perfektní."
Žáci školy ale neusnuli na vavřínech, už teď připravují knihu poezie a písničkových textů. Chtěli by ji vydat nejpozději do dvou let.
