Zlatokopové jsou sdružení ve světové federaci. Každá soutěž má svá pevně stanovená pravidla. Cílem je získat co nejrychleji z deseti kilogramů písku co nejvíce zlatinek - malých šupinek zlata.
Jaroslav Soporský, zlatič: "Teďka počítáme zlatinky, který budeme dávat do kýblů pro závodníky, kteří to musí vyrýžovat. Až závodníci odevzdají, tak se dozví, kolik těch zlatinek bylo."
Gabriela Kotasová, hlavní pořadatelka: "Zhruba asi 35 tun se prorýžovalo písku, který se průběžně dovážel zase čerstvý."
Ve Zlatých Horách se zlato dříve těžilo a dodnes tady prokazatelně je. Zlatinky na soutěž ale kupodivu pocházejí odjinud.
Jaroslav Soporský, zlatič: "To je z Kanady, to si nechávají."
Anketa, zlatokop: "Rýžovalo se mi dobře, sedm kousků."
Rýžování zlata vyžaduje zručnost. Ten správný gryf, jak krásně česky říkají zlatokopové.
Ladislav „Šťoura" Kolbaba, nestor českých zlatokopů: "Jestliže se ten materiál pořádně odkalí, v tom je ten základ, tak to zlato nemůže ztratit, i kdyby s tím dováděl téměř jak chtěl. Zlato je devatenáctkrát těžší jako voda, je těžší než voda nebo rtuť."
U nás se rýžováním zlata zbohatnout nedá. Zlatinky mají hmotnost jenom zlomek gramu.
Ladislav Kolbaba, zlatokop: "Není to o penězích, mě se strašná spousta lidí ptá, co stojí taková zlatinka, o kterou se my tady perem. Tam přece nejde o to, jestli to stojí dvacet halířů nebo dvě koruny. Tam jde o to, že já jsem to vyrýžoval."
Ve Zlatých Horách se zlato rýžovalo už na počátku 13. století. Dochovala se listina z roku 1224, která se týká sporu o rýžoviště mezi markrabětem moravským a biskupem vratislavským.