Rodiče dětí s autismem mohou nabrat sílu, o jejich ratolesti se na táboře postará spolek ADAM

Marie Gerdová, ředitelka sdružení ADAM: “Děti máme rozděleny do čtyř skupin podle věku a diagnóz tak, aby děti měly k sobě blízko. První skupina to jsou náctiletí, druhá skupinka jsou menší děti, to znamená MŠ a první stupeň ZŠ, třetí skupinka to jsou děti, které jsou náročné na péči. Tam jsou často nemluvící s přidruženými diagnózami a čtvrtá skupinka to jsou zdraví sourozenci, kteří si tu péči zaslouží hodně, protože celý rok jsou se svými sourozenci, se kterými to mají velmi těžké. Takže i jim dopřáváme krásné prázdniny se zážitky, kde mohou svého bráchu vidět v jiném světle a zažít s tím i třeba něco hezkého. Každý den každá skupinka vyráží za svým dobrodružstvím. Dneska jedna skupinka jela do Bohumína do aquaparku, druhá jela do Těrlicka na vodní lyže. Další skupinka jela do Frýdku-Místku, kde budou mít canisterapii a navštíví faunapark a tato skupinka je na zahradě, protože mají adaptační den.”

Zuzana Richtecká, dobrovolnice na táboře: "Nejdříve se pobavíme s rodiči, jaké to dítě je, co má rádo, co rádo nemá, protože často je komunikace náročná. Nikolas má tady piktogramy, které mu pomáhají se orientovat ve dni a tím pádem se lépe orientuje. Nikolas má tady obrázek, že jsme na zahradě, pak se půjdeme projít, na oběd půjdeme, relax a máma. Takže ho to ujišťuje v tom, že v budoucnu uvidí maminku, která mu teď chybí."

Přemysl Mikoláš, psycholog, psychoterapeut: "Tento tábor je důležitý pro rodiče proto, že mají prostor být v partnerském svazku. Protože to nejcennější, co můžete dětem dát je kvalitní partnerský vztah. Část sourozenců zůstalo se svými rodiči a mají prostor výlučně, kvalitativně strávit čas rodiče se zdravým sourozencem. Co se týká samotných dětí, je pro ně nesmírně důležité jak pro děti dospívající, raně dospělých, že dokáží být sami za sebe. Že se dokážou rozhodovat sami za sebe, že dokáží být od rodičů, že dokážou zvládnout nejistotu i úzkost.”