Erich Václav začínal původně v našem regionu. Na základě jeho diplomové práce začaly v našem kraji před mnoha lety vznikat rekultivace krajiny postižené důlní činností. V průběhu let uznávaný pedagog a odborník začal pracovat v oblasti tropického lesnictví. Jak se vlastně český lesník k takové práci dostal?
Erich Václav, lesnický pedagog a odborník: „To mi asi nebudete věřit, ale docela jednoduše. V 60. letech vznikly v Africe nové státy z bývalých kolonií, které po odchodu francouzských a dalších odborníků neměly svou vlastní lesnickou inteligenci. Tak přišly žádosti k nám, kde je lesnictví vyspělé odjakživa."
V Česku tak vzniká studium, kde českým lesníkům například přednášejí lékaři o tom, jak se chovat v tropech. Odborné věci si tito lidé musejí učit sami. Pan Václav měl původně začínat v Uruguay, Po náhlém státním převratu tam ale o služby lesníka ztrácejí zájem. Náš profesor tak vyráží do africké Tanzánie.
Erich Václav, lesnický pedagog a odborník: „V Tanzánii jsem byl vyslán na první dvouletou expertízu, a poté ty další expertízy jsem již absolvoval v dresu OSN. Takto jsem vybudoval dva výzkumné ústavy ve Vietnamu, kde jsem měl k dispozici asi 3 miliony 700 tisíc dolarů. Pak jsem byl tři roky v Laosu, kde jsme řešili problém agrolesnictví, čili přerušit vypalování lesů jen pro to, aby mohli pěstovat rýži a naučit je, že mohou mít oboje."
Pak přichází velké drama. Pan profesor dostává další práci ve Východním Pakistánu.
Erich Václav, lesnický pedagog a odborník: „Jenže to bylo v době, kdy Východní Pakistán a Západní Pakistán byl rozdělen Indií. A Bengálci chtěli svůj stát. Tak tam vznikla občanská válka, nakonec z toho byla evakuace, kdy jsme jako experti byli na volném moři a hledali jsme loď, která by nás odvezla domů. Než k tomu došlo, prožili jsme tam cyklon století, kdy tam padlo 2-4 miliony lidí, mořskou vlnou, takovou první tsunami. Takže tropický lesnický expert to nikdy neměl lehké."
Vzpomínek pana Václava bylo skutečně plno a se zájmem si je poslechlo i vedení našeho města, které významného rodáka pozvalo na radnici.
Na většině cest provázela pana Václava jeho manželka Helena. Jak sama říká, nejtěžší bylo v exotických zemích udržovat hygienu. Na co naopak vzpomíná nejraději?
Helena Václavová, manželka: "Největší radost byla, že jsem viděla spoustu zajímavých věcí. Potkala jsem se se spoustou lidí a tak nějak jsem si vzala k srdci, že všude žijí lidé."
Samotný pan profesor je činný i ve svých 80 letech, kdy se mimo jiné stále věnuje vzdělávání svých nástupců. Napsal i několik knih. Zajímavostí je, že vše píše ručně. Tedy bez moderní techniky.
