Reklamní pohádky byly rozšířené v Československé republice zhruba do poloviny čtyřicátých let minulého století. Mnozí návštěvníci nemají ani tušení, že něco takového vůbec existovalo. Ve své době byly přitom velmi rozšířené a děti je nadšeně sbíraly.
Igor Hornišer, historik a sběratel: „Reklamní pohádky to byly takové drobné tiskoviny, které si děti mohly, nebo dostaly od knihkupce, když šly s maminkou na nákup, tak někde u pokladny, v drogerii, dostaly tenhle lísteček. Účelem bylo nalákat ty děti, aby příště přivedly maminku zase zpátky na nákup.“
Anketa, návštěvníci vernisáže: „Je to takový pohled do života v minulost."
„Ani jsme o tom nevěděli, že něco takového vůbec bylo. Ten fakt, že to vůbec takhle fungovalo, ten marketing.“
„Ráda bych si přečetla ty pohádky, ale to nejde.“
Reklamní pohádky dětem dávaly příběh – pohádku. Výjimkou je tak zvaná sada Pilnáčkovy abecedy, která nabízela malým dětem také možnost seznámit se s českou abecedou.
Igor Hornišer, historik, sběratel: „Pilnáčkova abeceda je písmeno, které je tištěno, potom psacím písmem je nějaká drobná básnička, k tomu obrázek a pochopitelně ještě reklama.“
Pokusy z posledních let o obnovení reklamních pohádek se nesetkaly s úspěchem. Proti dnešní někdy až agresivní reklamě neměly reklamní pohádky šanci.
