Martin Cieslar, místopředseda Klubu vojenské historie Bohumín, z.s.: „Nacházíme se na velice unikátním objektu v rámci Československého opevnění, které bylo stavěno v roce 1936 ještě za pomoci francouzských specialistů. Proto ty objekty tady na Bohumínsku vypadají jinak než jinde v republice. No a unikátní je také tím, že je spojený propojovací chodbou pod bývalou tratí, dneska silnicí, která je nahoře tady nad náma, což je taky vlastně unikát v rámci republiky.“
Po válce objekt dlouho chátral. Rekonstrukce započala až v roce 1999 a tento rok tak slaví pět-a-dvacáté výročí.
Martin Cieslar, místopředseda Klubu vojenské historie Bohumín, z.s.: „Tady na tomto modelu máme možnost vidět, jak bunkr vypadal. Na jeho pravé straně vidíme stav v roce 1938, kdy byl připravený k boji a na levé straně je jeho stav v roce 1998, kdy jsme k objektu přišli a než jsme ho začali rekonstruovat. Doplňovali jsme různé zbraně, vybavení, vzduchotechnika, elektrorozvody, motor na výrobu elektrické energie, různé bedny na uchování munice, stravy. Skoro všechno jsme si vyráběli vlastními silami. Dneska už je ve velmi pokročilé rekonstrukci, to znamená, že vypadá už téměř tak jak měl vypadat v roce 1938, kdy byl připraven k obraně proti nacistickému Německu, které bylo již tady u nás u Bohumína v té době.“
Pavel Bílek, předseda Klubu vojenské historie Bohumín, z.s.: „Když by se tady bojovalo, tak vojáci zavřeli ty silnotěsné, plynotěsné dveře, ve spodním patře nastartovali dieselagregát, který začal vyrábět elektrickou energii a tím pádem se v objektu svítilo. No a aby měli čerstvý vzduch tak pustili právě tady tyto dva ventilátory. Když by byly použity bojové chemické látky, tak by se tady ten chemický vzduch vyčistil přes tyto filtry. Popřípadě se dal zapnout za mnou stojící ohřívač vzduchu, tím se tady zase vytápělo v tom objektu aby měli ti vojáci tepleji.“
Pavel Bílek, předseda Klubu vojenské historie Bohumín, z.s.: „Tady jsme ve střelecké místnosti na pravé straně. Jedná se o střeleckou místnost pro první protitankový kanón. To co tady držím je cvičný náboj do čtyřcentimetrového kanónu vzor 36. Prosím tento kanón dělala Škodovka v Plzni.“
Vybavení bunkru se doplňovalo postupně.
Pavel Bílek, předseda Klubu vojenské historie Bohumín, z.s.: „Nyní jsme v místnosti telefonisty. To co zde vidíme je telefonní ústředna. Oficiální název je celkem jednoduchý: Telefonní přepojovač pro 20 s dvojitým vedením, vzor 37 ve vodotěsné skříni. Funguje to tak, že zde máme klapky z 20ti telefonních linek. U nás na objektu máme 10 telefonů. Takto vypadá přenosný telefon, dále jsou telefony pevné. Tento segmentový přepínač byl vždycky nahoře a teď nebudeme nikde volat, ale když dáme tyto přepínače do pětky, právě jsme vytvořili telefonní spoj se stanovištěm velitele – voláme veliteli. Teď budeme volat do střelecké místnosti, teď do obou. Takže podle toho, jak se provedlo přepojení těch přepínačů tak bylo možné najednou udělat až 10 telefonních hovorů. Dalo se volat v rámci objektu i mimo něj.“
O podobě a fungování techniky členové bohumínského klubu vojenské historie původně získávali informace od zaujatých lidí a odborných publikací. Velká pomoc přišla po digitalizaci informací z Vojenského historického ústavu v Praze.
Pavel Bílek, předseda Klubu vojenské historie Bohumín, z.s.: „Tady ta lafeta je dělaná podle sestavného výkresu, protože k tomu nic nebylo, stejně tady ten přijímač návěsného zařízení, dneska je k tomu plánek, kde jsou všechny detaily.“
Ve dvou patrech bunkru za dobu jeho fungování sloužilo celkem 44 vojáků.
Martin Cieslar, místopředseda Klubu vojenské historie Bohumín, z.s.: „V době míru tady bylo pouze poloviční posádka z těch 44 osob. Ti se střídali po 12cti hodinách, kdy půlku dne drželi stráž u zbraní a uklízeli objekt a druhou půlku dne tady spali dole a odpočívali. V době mobilizace tady potom doklusala druhá půlka té osádky z kasáren z Koblova a byli tady pak v plném počtu v tom objektu.“
Bunkr je veřejnosti přístupný o víkendech od dubna do října a o státních svátcích.
Martin Cieslar, místopředseda Klubu vojenské historie Bohumín, z.s.: „Návštěvnost máme přibližně 1 200 lidí za rok a co se vstupného týče, tak dospělí od 15 let nahoru platí 100 korun za hodinovou prohlídku, děti od šesti do patnácti let jsou za 15 korun a děti pod 6 let jsou zadarmo.“
K příležitosti pět-a-dvacátého výročí od rekonstrukce bunkru se bude konat řada akcí a návštěvníci si mohou zakoupit i výroční turistickou vizitku.
